Článek
Eva Samková se svými kolegy z týmu obhlíží trať na mistrovství světa v Sierra Nevadě.
Proč jste na úvodní testování nasadila lyže?
Pořadatelé trochu měnili program, mělo být až ve čtvrtek. Takže jsme lehce spěchali, přistáli jsme v devět ráno v Grenadě a v jedenáct už bylo testování. Ale snowboardy a tašky byly u servisáků v autě. Tak Jelen (trenér Marek Jelínek) vymyslel, že si půjčíme lyže a jen tak si to projedeme. Byla sranda, všichni z nás měli Vánoce, fotili si nás i závodníci ze svěťáku. Jo, a dost lidí mi řeklo, že mi to v kabátku sluší. (směje se)
Jaká je tedy trať v Sierra Nevadě?
Vypadá pěkně, bohužel podmínky se dost mění. Na noc zmrzne, přes den se strašně rozteče. Také se bohužel už jedna Australanka (jedna z favoritek Brockhoffová) hned v první jízdě rozplácla. A zajímavé je, že je tu sníh s pískem, který přišel s písečnou bouří ze Sahary, takže je to místy takový oranžový sníh, z čehož servisáci nejsou moc nadšeni. Ale já mám Španělsko ráda, i když v Sierra Nevadě jsem jednou vylétla z klopenky na hlavu…
To se stalo kdy?
Před čtyřmi lety. Prostě jsem jela v semifinále první na pohodu a místo toho jsem pro jistotu vyskočila ven… Trať je tu dlouhá, což může být zrádné, a budou pěkně bolet nohy, což jsem se před odletem do Španělska snažila dva týdny dohánět.
Jak?
Dělala jsem hodně „bolavých nohou“. To vymyslel Jelen, půl minuty se dělají dřepy s výskokem, dalších třicet sekund jsem v dřepu ve výdrži a poslední půlminutu jednou za pět vteřin z dřepu vyskakuju. Většinou děláme šest sérii a, i když se to nezdá, ke konci vás hrozně bolí nohy.
Zatím jste na mistrovství světa byla pátá, šestá a sedmá. Teď berete jen medaili?
Po svém prvním mistrovství světa už jsem pak na každém chtěla medaili… Jsem dobře připravená, nesmím dělat moc chyb a na pódiu určitě chci být. Ale bude se jezdit v šesti, můžeme se poťukat, jsem na to zvědavá.
Vyhovuje vám varianta jízd v šesti závodnicích více než ve čtyřech?
Poslední dobou mi to je jedno. Když je trať dost široká, je to v pohodě. Samozřejmě kdybychom jeli na úzké jako ve Feldbergu v šesti, byl by to masakr.
Dříve jste říkala, že v šesti máte nevýhodu, protože u nás není tolik kvalitních závodnic, s nimiž byste mohla kontaktní jízdu trénovat.
Myslím, že se to zlepšuje závod od závodu. Člověk získává zkušenosti a míň se bojí. A když se cítíte lépe v trati a jde vám to, dovolíte si mnohem víc i při předjíždění. Uvidíme, jestli budu muset tyhle věci řešit, nebo dokážu jet od začátku vepředu. Ale když fouká nebo sněží jako v Solitude, není ideální jet první.
Kolik snowboardů s sebou vozíte?
Mám minimálně čtyři prkna, která jsou nejrychlejší. Jedno na volné ježdění a pak tři. Na kopec většinou bereme dvě až tři, ve Feldbergu jsem brala čtyři, protože podmínky byly tak divoký, že ani chudák JP (servisman Trottier) nevěděl, co se bude dít.
O víkendu v La Molině na severu Španělska jste se druhým místem dostala do čela Světového poháru, cestou do Sierra Nevady jste se pak zastavila v Barceloně. Jak bylo?
Krásně! Prošli jsme s Flaškou (další trenér Jakub Flejšar) čtyři galerie, za den jsme nachodili jedenáct kilometrů, odpoledne už jsme byli docela znavení. Ale nás to bavilo, zvládli jsme Picassovo muzeum, pak muzeum moderního umění, Galerii Toni Tapies a Can Framis, což je nádherný barák, kde vystavují aktuální katalánské umělce. Někteří se nám líbili, jiní ne. A měli jsme výborný jídlo v tapas restauraci, kde měli nejlepší tatarák z tuňáka, dala jsem si luxusní donut i kafe. Žili jsme jako buržousti, měli krásný apartmán v centru Barcelony, bylo příjemně teplo…
| Očima trenéra Marka Jelínka |
|---|
| „Trať je tu ráno dost namrzlá, přes den zase kolem deseti stupňů, první den ji nikdo neprojel, tak se dělaly úpravy. Je dost dlouhá a velká, taková ve Světovém poháru nebyla, bude to dobrá podívaná. Evka si teď v Barceloně užila trochu normálního života s dobrými restauracemi i památkami, což během zimy nezažijeme. Celému týmu i jí to pomůže, aby byla silnější a odpočatější. Věřím, že šanci na dobré umístění bude mít vedle individuálního závodu i v týmech.“ |
