Článek
Před minulou sezonou měla Martina Sáblíková zdravotní problémy, nakonec získala tři tituly mistryně světa a třikrát překonala hranici světových rekordů na dlouhých tratích. Jak je na tom zdravotně před startem nové sezony?
Tělo drží, Já říkávám, že vzhledem k tomu, že dělá vrcholový sport na absolutní světové špičce, je v rámci možností zdravá. Psychicky ji hodně nastartovaly loňské úspěchy. Tahle euforie jí pak pomáhá překonávat neduhy těla. Je opět tam, kde byla, třeba když vyhrávala olympiády.
S přibývajícím věkem ale jistě musí o tělo víc pečovat...
To je samozřejmé. Na důležité závody s námi jezdí lékař, vozíme také člověka, nenazval bych ho přímo fyzioterapeutem, který okamžitě reaguje, když Martinu někde něco zatáhne. Hned aplikuje cvičení, aby to povolilo. Denně je k dispozici masérka. Pomalu i v tomto směru začínáme fungovat jako profesionální tým. U těch největších je tohle samozřejmost.
Martina Sáblíková na trati závodu na 3000 metrů při mistrovství světa v Inzellu.
Může letos zopakovat fantastické výsledky z minulé sezony?
Čtyřboj nechávám u ledu, v něm prakticky o všem rozhoduje úvodní pětistovka, od které se pak zbývající disciplíny odvíjejí. Když se povede, je šance na zlato veliká. Co se týká tří a pěti kilometrů může bojovat o světové tituly. Na olympiádě ve Vancouveru vybojovala bronz na patnáctistovce. K téhle myšlence se vracím, protože časy dosažené v přípravných závodech v Inzellu dávají šanci bojovat minimálně o bronz. Ale to neznamená, že půjdeme do hazardu. Hodně vždycky záleží, jaká je skladba programu, kdy se jedou dlouhé tratě, ty jsou prioritou. Některé soupeřky jedou třeba jen jednu nebo dvě distance, které k sobě mají délkou nejblíže. Když Martina třeba vyhraje trojku a bude se cítit, proč to nezkusit. Rozhodující je samozřejmě její zdravotní stav a momentální psychické rozpoložení.
Dosáhla Martina Sáblíková svého maxima, nebo se ještě může zlepšovat?
Určitě se může zlepšovat. Všechno lze vždycky udělat ještě lépe, a když se pak vše optimálně sejde, může posouvat hranice rekordů. Můj sen na pět kilometrů je čas pod 6:40 minuty, a to je v jejích silách. Samozřejmě co nejlepší musejí být i podmínky, takový čas lze zajet na dráhách v Calgary nebo Salt Lake City.
Martina Sáblíková přijímá gratulaci zlatu od německé rychlobruslařky Claudie Pechsteinové.
V čem je tajemství její závodnické dlouhověkosti?
O mně média kolikrát psala, že Novák je ras a závodnice přetěžuje. Nebylo to tak. Nakládal jsem a nakládám sice hodně, ale rozumně, právě proto, aby Martina vydržela co nejdéle.
Zlepšila se oproti minulé sezóně Nikola Zdráhalová?
Především se srovnala psychicky. Od toho se pak odvíjí přístup ke všemu ostatnímu.
Jak se vám daří udržet tým tak aby to nebyla jen skupina individualit, ale tvořily dobrou partu?
Na tohle hodně dbám. Když někdo do našeho kolektivu nezapadne, tak se s ním prostě rozloučíme. Nejsem absolutistický šéf, vyslechnu názory druhých, přemýšlím o nich, ale všechno má svoje mantinely jako rychlobruslařský ovál. Když někdo v jednom kuse kritizuje cokoliv, od oblečení až po peníze, nelíbí se mu, co zrovna děláme, protože on by dělal něco jiného a místo v této destinaci by chtěl být úplně v jiné, a nabourává pohodu v týmu, musí odejít. Tihle lidé pak mají pocit, že za to můžu já. Ano, můžu, ale nejdůležitější je, aby tým fungoval jako jedno tělo. Už nejednou se ukázalo, že všechno špatné je i pro něco dobré. Každý má právo na názor, ale musíme se respektovat navzájem, abychom dosáhli dobrých výsledků. Letos se to daří úplně úžasně.
Kdo vás opustil naposledy?
O tom bych nechtěl mluvit... Ale stejně by se to zjistilo. Momentálně nemáme v seniorské kategorii žádného muže. Z těch známějších odešel Sebastian Druszkiewicz.
Martina Sáblíková se zlatou medailí ze závodu na 3000 mtrů při mistrovství světa v Inzellu.
Hodně se věnujete mladým, které vozíte po soustředěních s Martinou Sáblíkovou a Nikolou Zdráhalovou. Vidíte mezi nimi příští následovníky a následovnice?
Vidím, a mám z toho radost. Takový tým v juniorech a mladších kategoriích jsem ještě neměl. Ukazuje se, že náš systém tréninků nefunguje jen na Martinu a Niki, ale i na ostatní. Mladí letos udělali až zázračný pokrok ne o setiny, ale o celé sekundy a víc. Časy, které jezdí třeba Katka Macháčková v patnácti letech, dávají předpoklad, aby si už letos vyjela juniorské mistrovství světa. Skvěle jezdí Zuzana Kuršová, Lukáš Steklý je ve své kategorii druhý na světě. Máme mladé závodnice v různých kategoriích v nejlepší desítce nebo těsně za ní. Výborné je, že máme hodně šikovných kluků. Vychovat rychlobruslaře trvá šest a víc let, tihle mladí ten čas zkracují a třeba už za dva roky mohou bojovat o olympiádu. Je jen škoda, že musíme za ledem jezdit ven a nemáme u nás halu, která by sloužila nejen rychlobruslení.
Z jakých sportů k vám mladí přicházejí?
Nejčastěji z ledního hokeje, kluci i holky, ale základním předpokladem je velká rychlostní vytrvalost, nejen ta startovní. A samozřejmě přístup k tréninku a týmovost. O budoucnost českého rychlobruslení se ale nebojím.
