Článek
Říkali jim Remsa Boys. Dnes třiaosmdesátiletý trenér, který nechyběl vlastně ještě před nedávnem i u prvních krůčků kariéry dnešního českého letce číslo jedna Romana Koudelky, převzal v roce 1960 skokanskou reprezentaci. Jeho skupinou v pravěkých skokanských dobách prošli například Josef Matouš, Dalibor Motejlek nebo Zbyněk Hubač. A Raška.
"Byl to bezvadný kluk, dříč. Říkali jsme mu Amatér, protože nebyl na vojně jako profesionál, ale makal a trénoval při práci," vybavuje si Remsa.
Rašku si do týmu vybral hned. O jeho talentu mu kdysi řekl Josef Skrbek, tehdejší předseda trenérské rady. "Říkal, mám tady dobrého kluka, tak jsem se na něj přijel podívat a hned jsem ho bral," vzpomíná Remsa.
Raška přitom podle něj nebyl dynamický a výbušný, ale přesto trenéra okamžitě uhranul. "Ve vzduchu uměl všechno, měl cit, a to ho dostalo dopředu."
Jiří Raška nad hlavami svých reprezentačních parťáků po triumfu na olympiádě v Grenoblu.foto: ČTK/Zdeněk Havelka
Už v dávných dobách rozhodovaly na můstcích detaily. Už tenkrát se vedly dlouhé diskuse o tom, jak si počínat na nájezdu, na odrazu. „A když jsme se o tom dohodli, začal skákat výborně, ale bohužel olympiádu v Innsbrucku (1964) už nestihl,“ připomíná Remsa a vyzdvihuje další Raškovu jedinečnost, o níž mluví i ostatní. Nezlomnou touhu něco dokázat a tvrdě pracovat. "Jeho to nezlomilo, nehodil flintu do žita a makal dál a ještě víc. V tom byl výjimečný," připomíná proč přišel Raškův vzestup až k olympijskému zlatu.
Do sauny a pak pěkně spinkat
Po slavném triumfu na hrách v Grenoblu 1968 za českým trenérem chodili Rakušané a ptali se, jak to dokázal, jak je to možné. "Den před závodem jsme šli do sauny, ohřáli se, proplavali v bazénu a šli spinkat. A druhý den jsme byli odpočinutí a připravení psychicky i fyzicky," pamatuje si Remsa dobře tehdejší debaty.
V závodu samotném nechal rakouský ředitel do stopy nasypat sůl, i když mrzlo. "Aby to rozbředlo, protože Rakušané skákali na mokrém moc dobře. Všichni pak museli vzít hrábě a lopaty, všechno strhnout a teprve pak se závodilo," říká Remsa. "Při druhém skoku jsem se musel omýt sněhem a čekat, ale dopadlo to dobře, ne?" směje se při vzpomínce na situaci, kterou spisovatel Ota Pavel barvitě popsal v legendární Pohádce o Raškovi.
