Článek
Nebylo vám Daikiho Ita líto, když musel skákat v takových podmínkách?
Bylo. Jeho i Poláka Stocha, oba to měli krásně rozjeté a pak to schytali.
Už od závodu v Oberstdorfu se hlasitě mluví o tom, že se na Turné dělá vše pro úspěch rakouských závodníků. Vnímáte to stejně? Řešíte to i s ostatními závodníky?
Určitě se o tom všichni bavíme. Vidíme to, i diváci si toho musejí všimnout, ale my s tím nic neuděláme. Je to možná spíš na trenérech, nám nezbývá, než to brát, jak to je.
Na druhou stranu závodit v takovém kotli, jaký vytvořili zejména rakouští diváci v Innsbrucku, to musí být zážitek…
Určitě, už při kvalifikaci nám říkali, že bude vyprodáno a také bylo. Super atmosféra, v takové je radost skákat.
Můstek v Innsbrucku jste neměl rád, změníte váš vztah k němu po pátém místu?
Určitě změním, ale ono platí, že když se skokanovi daří, uspěje i tam, kde mu to dřív nešlo.
Ke stupňům vítězů přesto ještě kousek chyběl. Co se dalo udělat líp?
U obou skoků byl odraz trochu zpožděný, možná i trochu štěstí, i když na podmínky si stěžovat nemůžu.
Dařilo se i dalším vašim parťákům, je teď v českém týmu hodně veselo?
Máme pohodu, tři lidi v patnáctce je super. Škoda, že na Turné není závod družstev. (úsměv)
Jste pátý v celkovém pořadí Tour, zkoumáte, kolik vám chybí na skokany před vámi?
Vůbec to nestuduju. Soustředím se na každý závod, ani bych teď nevěděl, kolikátý jsem, podívám se na to až na konci Turné.
Už ve čtvrtek vás čeká kvalifikace v Bischofshofenu, tamní můstek jste v nadsázce označil dokonce jako nejhorší, který kdy postavili…
Na jednu stranu se na něj netěším, nemám ten můstek rád, ale už jsem na něm také párkrát bodoval. Ten mírný nájezd mi nesedí, ale třeba se mi povede hned trénink…
Skáče se v rychlém sledu, co se dá mezi oběma rakouskými závody stihnout?
Moc ne. Teď (ve středu vpodvečer – pozn. red.) vyjíždíme z můstku v Innsbrucku a jsou tu dost kolony, tak uvidíme, kdy dorazíme. Dám si večeři, výklus a budu se snažit jít co nejdříve spát.
