Radikální změna! Soukromé týmy nahradí reprezentaci? Největší světová hvězda souhlasí

S revoluční myšlenkou přišel šéf firmy Uno-X Vegar Kulset, který v článku pro server Adresseavisen navrhl, aby ve Světovém poháru v běžeckém lyžování nahradily stávající národní týmy soukromé stáje po vzoru cyklistiky či seriálu dálkových lyžařů.

Nápad podpořil i trojnásobný olympijský šampion a šestinásobný mistr světa Johannes Hösflot Klaebo, podle něhož je tato myšlenka „vzrušující". Nutno dodat, že Uno-X je hlavním sponzorem Klaeba, který od firmy vyinkasuje za pět let částku kolem 25 milionů norských korun, cca 65 milionů Kč.

„Kvóty národních týmů mohou být nahrazeny licenčními požadavky pro soukromé týmy ve Světovém poháru. Jednou z podmínek může být, že v týmu musí figurovat závodníci minimálně dvou národností," nastínil možnosti Kulset.

Podle něho z takového uspořádání mohou těžit i aktuálně slabší lyžařské národy. A za příklad dává již zmíněnou cyklistiku, v níž Norové dříve nebyli nijak silní, a přesto v posledních letech u nich vyrostla světová esa jako Thor Hushovd či Alexander Kristoff.

„Talentovaný běžkař ze slabší lyžařské země může mít v soukromém týmu lepší podmínky pro růst než v současných reprezentacích a zároveň může zvýšit zájem o tento sport ve své zemi," vysvětloval.

Paralela s cyklistikou je podle něj zcela namístě.

„Samozřejmě. Cyklistika je mnohem větší sport. Největší inovací v lyžování bylo zavedení Tour de Ski, která se v cyklistice přímo inspirovala. A myslím si, že existuje celá řada jiných aspektů, které přispěly k rozvoji cyklistiky a jsou použitelné i pro klasické lyžování. Mimochodem i Tour de France se jezdila až do roku 1963 ještě jako závod národních týmů," upozornil Kulset v rozhovoru pro list Verdens Gang.

Neobával by se ani jisté ztráty Norů, pro něž je lyžařská reprezentace národní pýchou.

„Část zájmu o lyžování bezpochyby pramení z pocitů národní hrdosti, Norové jsou ale velmi kompetentním lyžařským publikem, které se zajímá o sport jako takový. Umíme ocenit skvělé lyžaře bez ohledu na jejich národnost," pokračoval.

„Když jsem byl mladý a skončil Oddvar Braa, byl pro nás vzorem (Švéd) Gunde Svan. Nemluvě o obrovské popularitě (Kazacha) Vladimira Smirnova mezi Nory během olympiády v Lillehammeru (1994) či (Fina) Miky Myllyläho na MS v Trondheimu (1997). Milujeme (Švédku) Charlotte Kallaovou," jmenoval názorné příklady.

Kulset i Klaebo mají za to, že by model Světového poháru se soukromými týmy měl větší potenciál zpopularizovat sport v ostatních zemích Evropy a mohl by pomoct rozvoji talentů i mimo Skandinávii, což by zvýšilo atraktivitu a cenu televizních práv ze závodů.

Revoluční idea má ale samozřejmě i své oponenty. Třeba lyžařský expert norské televize TV 2 Petter S. Skinstad uvádí hned několik protiargumentů.

„Když si vezmete žebříček FIS jako startovní bod, zjistíte, že 50 procent nejlepších mužských závodníků ve sprintech i delších tratí je z Norska nebo Ruska. Když budete mít startovní pole čítající 100 závodníků, je jasné že 50 procent z nich bude mít norský nebo ruský pas. Jak tohle přispěje k rozvoji lyžování v ostatních zemích, to si nejsem jistý," pochybuje Skinstad.

Pokulhává prý i srovnání s cyklistikou, v níž je mnohem větší množství soutěží s velkým renomé, jako jsou tituly pro nejlepší vrchaře, spurtery, časovkáře, domestiky atd. a tudíž se nabízí možnost vyniknout mnohem širší a pestřejší paletě závodníků.

V lyžování naopak může uspět jen velmi úzká skupina jedinců a navíc dle jeho mínění bude vždy mnohem více individuálním sportem, než třeba právě cyklistika.

Skinstad navíc namítá, že norské lyžování by jako celek novým modelem velmi tratilo, protože obrovské sponzorské peníze navázané na největší hvězdy propadávají díky přerozdělování svazu do nižších pater na výchovu a rozvoj nových talentů, což by s existencí soukromých týmů nejspíš neplatilo.