Článek
Připadá mi, že ještě nedávno jste vyhrával závody, a teď slavíte abrahámoviny.
Taky si říkám, jak se to stalo. (směje se) Ptal se mě teď (švýcarský skikrosař) Alex Fiva, kdy jsem byl naposledy ve svěťáku na pódiu. Říkal jsem mu, že v jednačtyřiceti, tak odpovídal, že tak dlouho jezdit nebude. Tím, jak jsem déle závodil, se to zrychlilo mezi koncem kariéry a padesátkou.
Chystáte oslavu, setkání s kamarády?
Asi se po příštím víkendu potkáme v nějakém baru a probereme vzpomínky.
Máte jich spoustu. Jaká je ta úplně první spojená se skikrosem? Než jste ho objevil, věnoval jste se sjezdovému lyžování…
Tyhle momenty mám zafixované. Volal mi Kuba Burda, ať jedu do Špindlu na české závody. Já vyhrál, byla sranda. Za rok to samé. A pak jsme vyrazili s Michalem Novotným (pozdějším úspěšným snowboardkrosařem) do Tignes na první Světový pohár. Já s obrovskou porcí štěstí vyhrál – a pak už to letělo.
Světových pohárů jste vyhrál patnáct, dvě mistrovství světa, čtyři malé glóby, jeden velký… V čem byla tehdy vaše síla, že na vás neměli soupeři z lyžařsky mnohem zavedenějších zemí?
Byla tam určitě nějaká šikovnost a vždycky jsem se snažil najít něco navíc. V závodě, tréninku i vybavení. Navíc jsem měl dlouhodobě dobře poskládaný tým z lidí, kteří také chtěli vyhrávat, i jejich to byla zásluha. A brzo jsem se dostal do mezinárodního týmu Fischer, pak Salomon, čímž se dorovnaly podmínky s ostatními.
Které vzpomínka ční nad ostatními?
Nedokážu vybrat jednu věc, ale ty první vítězství si vždycky pamatujete. Ve Špindlu, pak i v Tignes. Vždyť my tam s Michalem přijeli autem jak dva pytlíci s vykulenýma očima, pak jsem odjížděl se šekem na 4000 euro, tolik peněz pohromadě jsem předtím nikdy neviděl. Pak mistrovství světa v Ruce, kde jsem vyhrál napůl šťastnou náhodou, první X-Games, kde některé ty skoky byly brutální…
Tomáš Kraus v dobách své aktivní kariéry
Jen úspěch na olympiádě vám unikl. Mrzí dodnes, že se skikros do programu her dostal až ve Vancouveru 2010 a ne o čtyři roky dříve, kdy jste byl ve vrcholné formě?
Určitě jo, ale i tak si říkám, že ta kariéra byla bomba. Mám radost, že to fungovalo, objezdil jsem tolik závodů…
Je dnešní skikros jiný? Nebo by v něm uspěly stejné typy jako za vašich časů?
Přijde mi, že dneska jsou závodníci větší. V průměru třeba o deset centimetrů. A do olympiády v Pekingu mi přišlo, že se tratě zmenšovaly, ale když jsem je viděl teď v Gruzii nebo Reiteralmu, říkal jsem si, že jsou pořád stejně ostré, zvlášť pro holky extra náročné.
Nicméně ve Světovém poháru po konci Nikol Kučerové žádný český skikrosař pravidelně nejezdí, z mužů se vlastně po vás nikdo neuchytil. Není vám z toho smutno?
Je mi z toho hodně smutno. Dobrých lyžařů máme hodně, skikros je logická šance si prodloužit kariéru nebo se posunout o level dva, jako se to povedlo mně. Je mi líto, že to víc lidí nezkusí, ale o to víc si vážím, jak jsme to v mé době dokázali všechno spojit, aby se dařilo. Je vidět i ve snowboardkrosu, jak se Evce (Adamczykové) daří dlouhodobě, ale kluci se do té špičky prokousávali hůř. Jsem moc rád, že teď už se jim to také daří.
Projedete si občas ještě skikrosovou trať?
Teď v Reiteralmu jsem si ji projel, nedávno jsem se nechal vyhecovat i v Peci a sjel třikrát obřák a pěkně mě bolela záda. Ještě mě mladá málem porazila. (úsměv)
Dcera Lucie už se na lyžích prosazuje?
Jezdí mezi staršími žačkami a krosové závody v Českém poháru vyhrává. Má v sobě tu sílu vyhrávat.
Sám dobře víte, že skikros dokáže být drsný. Nebojíte se o ni jako tatínek?
Je pravda, že bych chtěl, aby se teď víc věnovala alpskému lyžování. Přijde mi pro tuhle věkovou kategorii vhodnější, aby se spíš naučili pořádně lyžovat než se strkat v trati.
Vy jste už delší dobu v manažerské pozici u snowboardkrosové olympijské vítězky Evy Adamczykové. Jste rád, že jste mohl zůstat u sportu v této roli?
Mě by nejvíc naplňovalo trenérství, ale to se nedá skloubit s rodinou a osobním životem. Tak je super, že se s Jirkou Tichým můžeme starat o marketing Evky. Staráme se i o (freestyle snowboardistku) Lauru Záveskou a nárazově i další lidi, kromě toho pomáhám skikrosu jako disciplíně.
K tomu jste pořádali zájezdy do lyžařských destinací třeba za heliskiingem.
Zase vyrážíme na Island, do Japonska jezdíme, na freeride i závody Evky. Dělali jsme cestopisnou sérii pro Českou televizi, na Labi se věnuju akademii jetsurfu, kde děláme i firemní akce. Nenudím se.
Zalyžoval jste si i na Aljašce, ještě vás to někam táhne za adrenalinem?
Aljaška byla skvělá, ale hodně ostrá. Líbil by se mi Nový Zéland a Oceánie. Pustil jsem se do freedivingu s otužileckou skupinou, což by se tam dalo využít. Krom toho máme strašně rád windsurfing, s ním jsem byl na Havaji, to je pro něj asi nejlepší destinace. Je toho dost…
