Článek
Jak velkou motivaci pro vás představuje vyhrát Jizerskou 50?
Jizerská 50 a Vasák jsou pro mě ty nejdůležitější závody a vždy jsem měl ambici je vyhrát. Vasák je možná pro všechny nejdůležitější, ale pro mě je důležitá i Jizerská 50 tím, že mám v Česku kořeny. Když tam jsem a závodím, cítím, že mně tam lidi fandí. Stojí okolo trati a fandí, je to opravdu závod s historií. Kdybych měl vyhrát jen dva závody, Jizerská 50 by byla jedním z nich, které bych vyhrát chtěl.
Cítíte teď největší šanci? Zatím jste ji běžel čtyřikrát a skončil šestý, osmý, dvacátý druhý a předloni opět šestý.
Šanci cítím každý rok, ale vloni jsem měl docela problémy s lyžemi, to jsem možná tak optimistický nebyl, ale nakonec byla stejně zrušená.
Jak babička Maxe Novaka emigrovala do Švédska
V neděli ráno si ve švédské televizi pustí hlavní závod Jizerské 50 a Markéta Dvoracek-Novak (91) bude fandit nejen svému vnukovi Maxi Novakovi, ale i jeho mladší sestře Anně Novak. Závod v České republice má pro ně speciální nádech, v tuzemsku mají silné kořeny.
„Max by chtěl Jizerskou 50 strašně moc vyhrát, hodně bych mu to přála. Naposledy byla Marcialonga snad jeho vůbec nejlepším závodem, byť ho porazil Nygaard asi o půl vteřiny. Uvidíme, jak to bude tentokrát,“ těší se na 58. ročník Jizerské 50 Novakova babička Markéta Dvoracek-Novak.
Narodila se v roce 1934 v Praze, ale rok po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 z nesvobodné republiky emigrovala. V Praze pracovala na katedře numerické matematiky a původně měla své vědomosti uplatnit v Seattlu ve Spojených státech, přátelé jí nakonec sehnali místo ve Švédsku na katedře počítačů a numerických metod.
Ovšem emigrace se neobešla bez problémů. „Celá rodina jsme měli odjet 16. října 1969, jenže 8. října zavřeli hranice a přestaly platit pasy. Dostala jsem nový, jenže pouze já, takže jsem musela odjet bez manžela i dětí,“ popisuje babička Maxe Novaka pro Sport.cz, jak třináctého listopadu opustila ČSSR.
A první tři měsíce byla ve Švédsku sama. Manžel s dcerou a synem za ní mohli dorazit až v polovině února následujícího roku. „Vše se zkomplikovalo tím, že můj manžel dostal ledvinový kámen a skončil v nemocnici. Jeden můj kamarád mu pak zařídil, že ho pustili na revers. A nebylo to snadné. Když vyšel z nemocnice, v podstatě byl invalidou. Jeden z mých kamarádů s ním dojel do Sassnitzu, kde mu zařídil trajekt do Švédska. Lodí už to musel s dětmi zvládnout sám. Ve Švédsku pak pro něj byla připravená ambulance, kdyby bylo potřeba, ale nakonec to nebylo nutné,“ líčí Markéta Dvoracek-Novak opětovné shledání se svou rodinou. Tátovi Maxe Novaka byly tehdy čtyři roky.
V roce 1974 se rozvedla. „Jméno Novak jsem si nechala kvůli dětem i vzhledem k tomu, že je praktické, každý ho zvládne,“ usmívá se Markéta Dvoracek-Novak. O rok později se podruhé vdala za Miroslava Dvoracka (1928-2012), jehož měl v roce 1950 udat Milan Kundera a který pak přes deset let pracoval v uranových dolech. Propuštěn byl až na konci roku 1963 a brzy po okupaci Československo opustil a od roku 1975 žil v Göteborgu.
Otec Maxe Novaka o dvacet let později poznal v rodné zemi svých rodičů na dovolené Maxovu matku Janu. Ta si mimochodem v rámci 58. ročníku Jizerské 50 zaběhla už ve čtvrtek závod na 30 kilometrů volně. V neděli čeká její děti Padesátka a Max bude patřit k favoritům závodu, který byl teprve v začátcích, kdy jeho babička s dědou z tehdejšího Československa emigrovala.
Jak moc vás mrzel kvůli nedostatku sněhu zrušený ročník Jizerské 50?
Je jasné, že to bylo velké zklamání, když se Jizerská 50 nekonala. Zase tolik závodů za rok nemáme. Ale vloni to zase takový šok nebyl, myslím, že to bylo jasné dlouho předem… Tento rok jsem na to byl myslím víc připravený. Sezonu jsem naplánoval trochu jinak, co se tréninku a přípravy týká. Ale nikdy nevíte, protože pracujete s tělem, kde moc logika není. (usměje se) Ale teoreticky jsem lépe připravený na to, abych měl na Jizerskou 50 co nejlepší formu.
Co jste změnil v přípravě?
Dříve jsem poslední týdny před sezonou trénoval hodně intenzivně, abych byl ve formě na Švédské premiéře. Tam se kvalifikujete na svěťák a třeba před čtyřmi roky jsem ji vyhrál, ale stejně mě tam nevzali. Tenhle rok jsem si už řekl, že nebudu zbytečně plácat energii a místo toho bych chtěl mít víc času na trénink v sezoně. Poslední roky jsem přišel na to, že musím odtrénovat velké množství i během sezony, čtyři pět hodin denně, což je trochu neortodoxní, mně to však vyhovuje.
Což mi trochu připomíná nejlepšího českého laufaře Stanislava Řezáče. Jak velkou inspirací pro vás je?
Začal jsem lyžovat až ve třinácti letech, ale už odmala jsem vždy jako na jediný lauf koukal pravidelně na Vasák. A Standa patřil k těm, kdo často bojoval o výhru. Hodně jsem mu fandil. A podle mě si i zasloužil vyhrát. Mockrát byl nejsilnější, ale vyplýtval trochu energie během závodu, jinak by vyhrál. Ale vyhrál třeba Birkebeinerrennet, jel sám bez týmu a porazil všechny Nory na jejich půdě, to je úžasný.
Znáte se spolu blíž?
To ne, ale když se potkáme, vždy nějaké slovo prohodíme.
Koho na Jizerské 50 považujete za největšího soupeře?
Andreas Nygaard ji vyhrál třikrát, takže ví, jak se Jizerská 50 vyhrává. Jeho tým má na Jizerské vždy i dobré lyže. Jeho si budu muset dobře hlídat.
Seriál PŘÍBĚHY JIZERSKÉ 50:
Čím je specifický profil Jizerské 50 a nakolik vám vyhovuje?
Jde o závod, kde musíte být dobrý do kopců, ale finiš je taky rychlý. Na Jizerské 50 musíte být komplexní, nemůžete být nejlepší jenom v něčem, ale pokud možno ve všem. Docela mi její profil sedí. Mám docela dobrý finiš, a když jsem ve formě, jsem i hodně dobrý vrchař. Doufám, že ten jeden den se mi poštěstí.
Kdyby se vám podařilo vyhrát, přemýšlel jste, zda byste si vzal švédskou, nebo českou vlajku?
Nevím, zda je tam tolik švédských vlajek… (směje se) Asi bych neměl na vybranou a určitě bych si vzal českou, když jsem v Česku. Ale to jsou takový problémy, které bych řešil rád. (usměje se)
Došlo by i na slzy?
Určitě.
V příštím roce se koná olympiáda, pokud by nevyšla švédská reprezentace, co byste říkal na možnost reprezentovat Česko?
Zajímalo by mě to. Technicky by to teď ale ještě nešlo, protože nemám české občanství. To by musel být první krok. Je jasný, že kdyby se objevila ta šance na olympiádu, lákalo by mě to. Ale taky mám velký respekt k lyžařům jezdící Světový pohár. Na jejich úrovni zatím nejsem, musel bych se na to zaměřit.
Kdo z příbuzných vám bude v neděli přímo v Bedřichově fandit?
Přijede strýc s rodinou a příbuznými, což je super.
