Článek
„Často se tam najde nějaký exot, v tom dobrém slova smyslu," usmívá se Věra Týfová, která v roce 1970 dojela do cíle mezi ženami jako druhá. Na 3. ročníku ji tehdy trumfla jen Ivana Vojtěchová, rozená Červenková.
A za nimi byla celkově 33násobná účastnice Běla Podrábská. Už dávno nezávodí, ale v roce 2015 kývly na nabídku organizátorů a v neděli budou lauf napříč Jizerskými horami ještě se čtvrtou do party Irenou Hamplovou uzavírat opět.
„Snažíme se, abychom se s posledním dostaly do cíle za světla, ale to závodníkům samozřejmě nedáváme najevo. Někdy to zkraje vypadá blbě, ale jsme k nim vstřícní. Třeba jim nabídneme přimazání lyží. Radíme, když mají krok špatný či kdy se mají víc sklouznout nebo jet soupaž. Postupně se skamarádíme a vytvoříme takový tým. Někdy nepohrdnou ani panáčkem," culí se Irena Hamplová.
To jsou ony v roce 1970.
Mít s sebou placatku s něčím ostřejším je pro ně nutností. „Jinak bychom nepřežily, protože jsme často zmrzlé. S některými jedeme hodně pomalu," poznamenává Hamplová. „Jednou jsme tam měly kluka, který byl na lyžích snad poprvé. Šlo o fotbalistu z nějaké dědiny. Číslo dostal od kamarádů k padesátinám s tím, že když padesátku ujede, dostane sud piva a prase a bude dělat šéfa v klubu. Na něj se pak v cíli čekalo o čtvrt hodiny dýl a vysloužil si velký potlesk," vzpomíná s úsměvem Týfová.
Vyčerpaní hobíci tak často čtveřici žen, kterým je dnes již před sedmdesát let, vnímají skroo jako anděly. „Tyto dámy byly naprosto úžasné a staraly se o nás jako o vlastní," psali organizátorům v roce 2015 třeba účastníci závodu na 30 kilometrů z Neratovic. Týfová a spol. totiž uzavírají kromě hlavního běhu i páteční a sobotní závod na 25 kilometrů.
„Jednou běžel i Madagaskařan. Jel poprvé a byl zoufalý, dávaly jsme mu tehdy i naši svačinu, nepohrdl ani slivovicí. Ale dojel to a od té doby jezdí každý rok a už se vypracoval. Příští rok jsme ho ještě viděli jednou, ale teď už běhá před námi," říká Týfová.
Jak dlouho ještě plánují běhat na Jizerské 50 s „lúzry"? „Až budou i ti poslední rychlejší než my a zvládneme za nimi už jen vlát. To už by bylo trapný a budou si muset zavolat někoho jiného," uzavírá s úsměvem Hamplová.
