Článek
Za posledních dvacet let se sice trasa hlavního závodu Jizerské 50 po zařazení mezi nejvýznamnější dálkové běhy ustálila, nebudeme-li počítat specifický rok 2016 (tehdy se běhalo na 3,4 kilometru dlouhém kolečku u Bedřichova), předtím však byl běžecký okruh poměrně dost variabilní.
„Trasa se hodně měnila podle sněhových podmínek,“ popisuje Jiří Beran, s pěti triumfy rekordman Jizerské 50, kterých absolvoval celkem 27. „Dříve byly Jizerské hory holé, kvůli kůrovcové kalamitě a emisím chyběl les, takže trať se často zafukovala sněhem a bylo problém ji udržet sjízdnou,“ vysvětluje dřívější specifika Beran, profesí lesník.
Na Hrabětickou louku!
S úsměvem vzpomíná na ročník 1987. „Jeli jsme vepředu s Honzou Straníkem, foukalo, nic jsme neviděli, tak říkám: Honzo, jsme ještě vůbec na trati? Protože nějaké fáborky a podobně nebyly,“ culí se Beran. Kvůli trablům s koleny již neběhá, ale letos se chystá alespoň na kratší desetikilometrový běh se svým jmenovcem kordistou Jiřím Beranem.
Mnoho různých podob závodu zažil Ladislav Míka, který jako jediný nechyběl až do roku 2019 na jediné Jizerské 50. „Když jedu po Jizerkách, občas si vzpomenu, že tady jsme Padesátku jeli, támhle kdysi také,“ vzpomínal pro Paměť národa před čtyřmi lety s úsměvem na proměny trasy. Běžel i vůbec tu první v roce 1968, kde horolezcům stopu prošlapával slavný cestovatel Gustav Ginzel. „Tehdy se běželo i přes Velkou jizerskou louku. Stopu vyšlapal různě mezi smrčky, kde se jednalo o technické odšlapy, tohle bylo nejkrásnější,“ vybavoval si Míka na první ročník, jehož se zúčastnilo pouhých 52 závodníků.
„Trasa závodu se měnila každý rok, ale první Padesátky vedly z Bedřichova na Královku, už v tom v kopci se to roztřídilo. Kolem Jablonecké chaty dolů, ještě tam nebyla přehrada. Pak na Kristiánov a Jizerku. Zpátky se většinou jezdilo přes sedlo Holubníku,“ popisoval první tři ročníky, které stejně jako dnes začínaly na stadionu v Bedřichově.
Trasa Jizerské 50 v roce 2000.
Až po tragédii v Peru v květnu 1970 a proměnu závodu v Memoriál Expedice Peru se start laufu v roce 1971 přesunul nad Bedřichov ke Královce a později na Hrabětickou louku. Tam se v roce 1977 tísnilo takřka 7000 lyžařů. „Tehdy jsme říkali, že cíl je už na Královce,“ vzpomínal s úsměvem Míka, protože prodrat se davem lyžařů ze zadních pozic dopředu už bývalo téměř nemožné.
„A protože v té době lesáci protahovali v Jizerkách silnice a sypali je škvárou, muselo se jezdit, kudy se dalo, často i vedlejšími průseky,“ zmínil Míka situaci, která z dnešního pohledu připomíná již sci-fi.
V polovině 80. let organizátoři vytyčovali trasu například i pomocí letadla. „Letadlo jsme si půjčili od Svazarmu Liberec. I s pilotem ovšem. Seděl jsem vedle něho a držel mapu na kolenou. Jakmile jsme s Josefem Jelínkem (předseda organizačního výboru) někam ukázali, chlapík naklonil stroj na ucho a už jsme měli to místo jako na dlani. Bylo to výborné. Takhle jsme například při kroužení kolem kopce Milíře objevili naprosto neznámý průsek, který nahradil propluženou a posypanou Kasárenskou cestu,“ citoval tehdejší tisk ředitele závodu Václava Foffa.
Jak se také měnila trasa Jizerské 50
1971 start se přesouvá na Hrabětickou louku
1974 „Nejpodstatnější je zřejmě otázka počátečního úseku. V nejbližších dnech proběhnou jednání o některých drobných úpravách v okolí startu, abychom vytvořili co nejregulérnější podmínky. Trasa jinak po všech stránkách vyhovuje, nebude se měnit.“ Předseda OV Jizerské 50 Josef Jelínek
1975 trasa doznala drobných úprav. Rok předtím měřila 54 kilometrů, nyní rovných 50. „Úpravami některých úseků bude některým nepoctivým znemožněno zkracovat si trať (především v úseku mezi 30. a 35. kilometrem),“ psal tehdejší tisk
1984 oproti zvyklostem se jelo z Hrabětické louky nikoli směrem k Bedřichovu, ale opačným směrem k Jablonecké chatě a po hrázi nové vodní nádrže Josefův důl na Kristiánov. Poprvé trasa vedla přes Olivetskou horu
1989 trať se upravovala kvůli těžebním pracím, běželo se přes sedlo Holubníku
1992 start se vrací na stadion v Bedřichově
1997 běželo se na zcela nové trase vedoucí i přes Kuběnkovu chatu, okruh se nacházel na menší ploše v zalesněné části Jizerských hor. „Je to proto, že na některých místech nebylo možné v případě rychlé změny počasí včas připravit stopy,“ vysvětloval tajemník Ski klubu J50 Josef Gabriel
2001 kvůli nedostatku sněhu se startovalo na Nové louce, trasa se vrátila ke své klasické variantě
2005 běží se již okruh známý z posledních let
2015 zkrácená varianta bez Olivetské hory
2016 běhá se nad Bedřichovem na 3,4 kilometru dlouhém kolečku
2021 kvůli pandemii covidu jen virtuální Jizerská 50
I letos dává příprava trasy pořadatelům pořádně zabrat. Ve hře jsou dvě varianty. Buď hlavní závod poběží na klasickém okruhu (vyjma Olivetské hory) elita i hobíci dohromady, nebo se v případě horších sněhových podmínek jejich závody oddělí. Nejprve by se do stopy ze stadionu v Bedřichově vydali profesionálové, kteří by prvních zhruba 30 kilometrů kopírovali klasickou trasu, poté by se však vraceli stejnou cestou přes Kristiánov, kde by odbočili prudkým stoupáním směrem na Hřebínek a poté se na rozcestí Za přehradou opět napojili na klasickou trasu. Závod elity musí dle regulí měřit minimálně 48 kilometrů.
Až po doběhnutí nejlepších laufařů by se na svůj závod vydali z Bedřichova amatérští běžkaři a jejich zkrácená trasa by tentokrát měřila 30 kilometrů a opět po delší době by se přiblížila k přehradě Josefův důl, po jejíž hrázi dříve Jizerská 50 rovněž vedla.
