Hlavní obsah

PŘÍBĚHY JIZERSKÉ 50: Ano, čaj bych si dal! Jak Řezáč zaskočil úspěšnou horolezkyni při občerstvení

Jako jedna z nejúspěšnějších českých horolezkyň v historii by neměla problém Jizerskou 50 uběhnout, jenže Alena Čepelková stejně jako desítky předchozích ročníků i ten letošní stráví na Hřebínku. Na poslední zastávce před cílem již tradičně občerstvuje běžce na lyžích zmožené po čtyřicetikilometrovém zápřahu.

Foto: Slavia pojišťovna Sport Team

Stanislav Řezáč v akci (archivní foto)

Článek

Většina z nich nejspíš vůbec netuší, že docházející energii čerpají z rukou známé horolezkyně, která má na kontě například první zimní a ženský výstup Anglickou cestou na Piz Badile spolu se Zuzanou Hofmannovou v roce 1982.

„Kdysi jsem Jizerskou padesátku také běhala. Když se člověk jako já přestěhuje do Liberce, musí se na běžkách naučit. A když jste k tomu horolezec, tak je prostě jasný, že padesátku nevynecháte. Jen ženský vždy běhaly kratší trať," připomíná Čepelková propojení Memoriálu Expedice Peru 1970 s horolezectvím.

„Ale už je to minimálně dvacet let, kdy jsem usoudila, že mnohem zábavnější je občerstvovat než běžet," usmívá se. Se svými parťáky rozdává čaj nebo iontový nápoj, nalámané sušenky, pomeranče, banány či sušené meruňky.

K dobru dává příhodu, na kterou dodnes vzpomíná. „Tehdy jsme občerstvovali ještě na Čihadlech a mezi prvními běžel Standa Řezáč. Vždy na závodníky křičíme: Dáš si čaj nebo ionťák? A Standa se zastavil a úplně slušně řekl: Ano, čaj bych si dal. Byli jsme z toho úplně perplex," směje se Čepelková, rozená jako Stehlíková. Elitní laufaři Řezáčova kalibru totiž každou z pěti občerstvovacích stanic prakticky jen profrčí. Na trati mají vlastní podpůrné týmy.

„A tohle se postupem let hodně posouvá. Dříve kolem nás profrčelo jen kolem prvních deseti lidí, pak jich bylo dvacet a nyní už minimálně třicet. Nezastaví se. Až po nich si závodníci začínají říkat o nějaký ten ionťák," porovnává Čepelková. Ostatně na Hřebínku se svými kolegy drží nepsanou soutěž, komu se podaří někoho osvěžit jako prvnímu.

„Závodníky rozlišujeme na ty, co si nic nevezmou, na závodníky, na ionťáky a čajaře. Pak na ty, co si berou sušenky, banány či pomeranče a jako poslední přichází párkaři. Ti se zastaví, vyžádají si polévku nebo párek a s nimi se už i bavíme. Několik let jezdil chlapík, který chtěl být vyloženě poslední a vždy chtěl párek. Pro něj jsme ho i schovávali," přiznává.

„Ti první sice jen profrčí, ale dál jsou někteří úplně grogy. Banány nebo oříšky jim dáváme přímo do pusy a pak říkáme, že nám chlapi zobou rovnou z ruky," směje se Čepelková. A v neděli budou zobat znovu.

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Nejnovější články

NačítámNačíst další články