Článek
31letá závodnice přiznává, že vztah mezi ženami, ať už na svazích i mimo ně, bývá často komplikovaný. „Mezi ženami panuje vzájemná žárlivost. Často jsem si během kariéry všímala, že se mi ženy chtějí raději vyhýbat. A to hovoříme o ženské solidaritě?" říká v rozhovoru.
Ve světě lyžování ale prý není ani moc prostoru pro opravdové přátelství. „Záleží na lidech, ale předstírat, že lyžování je jedna velká rodina se mi zdá dost pokrytecké. Rodina je tu pro vás, i když na tom nejste dobře. V ´lyžařské rodině´ je to ale úplně jinak," upozorňuje rodačka ze Sorenga.
„Když se zraníte, kolegyně a trenéři za vámi přijdou a řeknou, že je to mrzí. Ale nemyslete si, že nějak onu lyžařskou rodinu zajímáte. Zapomíná se hodně rychle. Můžete být olympijský vítěz nebo mistr světa, jenže brzy vůbec nikoho nezajímáte. I proto bych byla se slovem ´rodina´ velmi opatrná," zmiňuje nemilosrdnou pravdu.
Švýcarská lyžařka Lara Gutová-Behramíová.
Nicméně i podle ní existují výjimky. A i v mimořádně konkurenčním prostředí se dají navázat skutečná kamarádství.
„Cestujeme spolu celý rok. Tím se setkáváte s lidmi, s nimž nemáte kromě lyžování mnoho společného. Ale i v lyžování jsem měla opravdové přátele, s nimiž jsem se mohla bavit o čemkoliv. Třeba s Annou Veithovou. Jsem moc ráda, že jsem měla Annu u sebe, když ještě závodila. A jsem ráda, že jsme i nadále kamarádky," těší ji vřelý vztah s Rakušankou, kterou v památném olympijském závodě v Pchjongčchangu v super-G porazila Ester Ledecká v boji o zlato o jedinou setinu.
Gutovou mimochodem česká hrdinka tehdy odsunula z medailových pozic.
Švýcarka v rozhovoru také upozorňuje na to, jak falešná je podle ní někdy sdílená radost z úspěchů mezi kolegyněmi.
„Máme mezi sebou respekt. A někdy je radost z úspěchů jiných opravdová. Ale štve mě, jak je to někdy pokrytecké, a to hlavně na sociálních sítích," stěžuje si.
„Pro některé lidi je důležité vám hned gratulovat, ale ve skutečnosti si leští svoji image, aby si o nich ostatní mysleli, jak jsou dobří a milí lidé, kteří myslí na druhé a bezvýhradně je obdivují. Pokud máte ale opravdovou radost z úspěchu druhého, není přeci potřeba z toho dělat veřejné divadlo," podotýká.
„Ti, kteří mají z vašeho úspěchu opravdovou radost, vás třeba políbí v koridoru pro lyžaře, kde to ani nikdo nevidí. Stalo se mi to s lidmi, u kterých by mě to ani nenapadlo. Někteří mi třeba také říkali, jak vstávali uprostřed noci, aby mohli sledovat moje vítězství na olympiádě v Pekingu, aniž by to hned hlásili na Facebooku či Instagramu. To mě velmi zahřálo, bylo to autentické. A ne jen navenek," vysvětlila.
