Článek
Sezona se v onom roce chýlila ke konci. Ahonen zářil. Finská skokanská partička ovšem nezřídka bývala náchylnější k veselení se a ke všemu, co k tomu patří. Platilo to i tenkrát v Planici.
I světový rekord, který se během víkendu tenkrát posouval z 231 až na 239 m (dnes už je 253,5), byl dráždivým lákadlem na konci zimy.
„Dařilo se mi v celkovém hodnocení Světového poháru, vyhrál jsem Turné čtyř můstků a získal tři medaile na mistrovství světa. Končil jsem výjimečné období a v sobotu večer jsme si s kolegy řekli: ‚Koupíme piva. Vypijeme je v neděli po soutěži. Přece jen takové výsledky musíme náležitě oslavit.‘ Problém byl, že jsme začali pít už v sobotu. Jedno. Pak další,“ líčí slavný Ahonen v rozhovoru pro polský web Przegląd Sportowy, který čerpá i z Finovy autobiografie.
Žádný velký spánek si nedopřáli. Kocovina finskému esu ráno dávala zabrat. Ale okolí o ničem nemělo tušení. „Trenér by si nikdy nepomyslel, že jsme byli tak hloupí, že jsme pili před soutěží na mamutím můstku,“ soudí Ahonen.
Samotný let byl pro tehdejší skokanskou hvězdu mimořádně příjemný. „Po 100 metrech to bylo nádherné, po 150 jsem měl orgasmus, kolem dvoustovky jsem si všiml, že jsem ještě asi osm metrů nad zemí. Začal jsem přistávat, ale už bylo pozdě,“ nastiňuje pocity při impozantním, ale pádem končícím úctyhodném letu . Jako rekord nemohl být uznán.
Bolestivé přistání a celá ta situace v Panici, jak přiznává, je jednou z Ahonenových nejhorších vzpomínek z můstků.
Mimochodem. Od roku 2013 byl Ahonen nějaký čas abstinentem. Alespoň to tvrdil. V březnu 2005 ale rozhodně střízlivý nebyl. Po dopadu padl drsně na záda. Fyzikální zákony při chybě zafungovaly dokonale. Na vyšetření do nemocnice však přes bolest nechtěl.
To vše proto, že se bál, že lékaři snadno zjistí, že je pod vlivem alkoholu. Že z něj táhne. Anebo to bude patrné z krve. A to by znamenalo skandál.
Jeho manažer ale nechtěl uvěřit tak šokujícímu scénáři. Bolela ho záda, zejména kostrč. I hlava. „A ten šílenec nejel hned do nemocnice. Po takové ráně mohl utrpět hematom mozku,“ uvedl kdysi Jukka Harkonen ve své biografii.
Když tohle vše Ahonen zmínil kdysi ve svém životopisu, odezva byla různorodá. Pro mnoho čtenářů bylo přiznání prohřešku působivým krokem. Zmínky o večírcích a alkoholu ovšem nenalezly pozitivní ohlas u ministerstva sportu v domovině bývalého sportovce.
Ahonen s odstupem ovšem cítil potřebu říci pravdu. Flámovalo se. Ale dnes už podle něj bujaré akce kolem dění na můstcích zdaleka nejsou tak živým úkazem. „Ve skocích na lyžích jako celku se tento problém zmenšil. Vezměte si závodníky z Finska. Za mých časů jsme se bavili celkem pravidelně, někdy až moc, ale teď, pokud vím, si finští skokani pár piv sice dají, ale většinou to dělají na dovolené, výhradně když mají volno,“ míní Ahonen.
Při příležitosti skoků v Lahti, kde teď pokračuje SP po norských zastávkách v rámci MS i seriálu, byl konfrontován s realitou skandálu kolem kombinéz.
Podle svědků vyprskl smíchy v reakci na připomínku toho, že norští skokani prý nic nevěděli o tom, že jim realizační tým v čele s trenérem Magnusem Brevikem v rozporu s pravidly přešíval již očipované kombinézy.
„To není možné, aby si nevšimli. Skokani vždy pečlivě kontrolují kombinézy, protože špatná výstroj je hrozbou pro jejich bezpečnost,“ dodává Ahonen.
