Článek
Jak často se do Česka dostanete?
Moc často ne, tak dvakrát třikrát do roka, když jsou závody v Evropě, a pak na jaře a na podzim. V Americe je teď hodně sněhu, což bylo super, snažíme se hledat prašan…
Kde jste se naposledy takto jezdecky vyřádila?
Jezdily jsme v jižním Coloradu v prašanu, chtěly jsme stavět i skoky, ale bylo velké nebezpečí lavin, takže jsme dělaly jen zatáčky. Bylo to super, napadl třeba metr sněhu, tak jsme musely vyrazit. Nebo jsme otvíraly nový snowpark v Turecku. Nadšení lidé, takoví začátečníci, ale měli super zázemí. Bursa má skoro dva milióny obyvatel a z toho vede nejdelší lanovka do 2500 metrů. Jakoby z Prahy vedla lanovka někam na ledovec, fakt zážitek.
Co vás na jízdě v prašanu nejvíc baví?
Jak se u nás (v USA) říká, je to soul riding, dobré pro duši a dopady bolí o dost méně než na ledových tratích.
Těšíte se pak vůbec na závody, kde občas ledové tratě jsou?
Určitě, jsem docela závodní typ. Tím, že je to letos taková volnější sezóna, nechávám tomu volnější průběh a příští rok pojedu víc a začnu se zase připravovat na další olympiádu.
Na mistrovství světa v Kreischbergu jste ze tří závodů absolvovala jen jeden, teď už se na vloni operované koleno můžete spolehnout víc?
Je o dost silnější a i já jsem si jistější. Už jsem jezdila i v parku a naskákala si triky, které dělám normálně v závodech. Ujistila jsem se, že to je dobrý. Ale bylo lepší si dát delší pauzu a klid, aby se koleno zahojilo. Kámoška měla stejné zranění a utrhla si to znova, to já nechci.
Před rokem jste získala křišťálové glóby za vítězství ve Světovém poháru. Kde jsou teď?
U babičky. Poctivě se o ně stará. (úsměv)
