Hlavní obsah

Ostrý start po skoro pěti letech! I nervozita přišla, přiznal český olympijský medailista

Osmý na hrách v Pchjongčchangu a pak už nic. V 31 letech Martin Jakš bílou stopu opustil a skoro pět let trvalo, než se vrátil. Při závodě Gastein Glassics v rámci laufařského Ski Classics si olympijský medailista ze štafety odbyl premiéru v týmu eD system Silvini.

Foto: Gasteinertal Tourismus GmbH/Christoph Oberschneider

Martin Jakš na startu závodu Gastein Classics v Bad Gasteinu.

Článek

Bad Gastein (od našeho zpravodaje) – Poté, co dojel týmový prolog, v rakouském Bad Gasteinu pro Sport.cz mluvil o svém návratu, provozování hotelu i lyžařském nadšení dcer.

Do Ski Classics jste se měl zapojit už předloni, ale to se závody kvůli covidu rušily…

Tehdy jsem slíbil, že vyrazím na prolog do Livigna, když Mára (Pazderský – šéf týmu) neměl závodníky. Letos už je měl, ale i tak mě vzal. Takže to moje závodění trvá skoro už tři roky, ale první závod přišel až teď. (úsměv)

Start v alpském Monte Carlo
Seriál Ski Classics poprvé ve své historii odstartoval v rakouském Bad Gasteinu. Město známé dříve třeba tenisovým turnajem, SP ve snowboardingu, který vyhrávala i Ester Ledecká, nebo působivou akcí Red Bull Playstreets, kdy se lyžuje i po zasněžených střechách, se zapojilo i mezi destinace populárního seriálu v dálkových bězích. A na prahu zimní sezony se tak snaží předvést světu, proč je označováno za alpské Monte Carlo díky své architektuře i spektru vyžití. Turisty láká zejména na kombinaci lyžování a wellness, však jsou místní lázně díky léčbě radonem oblíbené po celé Evropě včetně skandinávské klientely. Z Česka je Bad Gastein navíc ideálně dostupný vlakem.

Naposledy jste ostrý závod jel při padesátce na olympiádě v roce 2018. Dostavila se i po takové době předstartovní nervozita a závodní adrenalin?

Právě jsem si ráno říkal, že už zase cítím takovou tu závodní nervozitu. A jak vystartujete, ten adrenalin přijde. Je to takové zpestření, ale neberu závody na lehkou váhu. Snažil jsem se trochu jezdit soupaž, abych sem nejel na výlet, ale trochu jsem cítil, že na podzim jsem neměl ideální prostor na přípravu. Přece jen je třeba se tomu věnovat ještě víc a já mám lyžování na třetím místě za rodinou a prací.

Končil jste vcelku brzy, v 31 letech, kdy se vám narodil třetí potomek. Nikdy nepřišla chvíle, kdy byste si řekl, že jste mohl ještě vydržet?

Asi ne. Měl jsem naplánovaný konec po olympiádě, ale pak jsem ještě zvažoval další rok, kdy se jelo mistrovství světa v Rakousku. Chvíli jsem přemýšlel, ale konce jsem nikdy nelitoval.

Kolik času teď trávíte ve stopě?

Snažil jsem se tak pětkrát v týdně. Ale až jak se teď blížily závody. Nikam za přípravou na sněhu jsem nejel a u nás to bylo komplikované. Na kolečkové lyže už se nedalo, na normální sice ano, ale buď bylo sněhu málo, nebo nebyly upravené tratě.

Foto: Gasteinertal Tourismus GmbH/Christoph Oberschneider

Martin Jakš při závodě Gastein Classics.

V Horské Kvildě provozujete hotel. Co všechno to obnáší? Přijdou si hosté občas pro radu k olympijskému medailistovi?

Jen když je někdo znalejší sportu a lyžování, ale jinak jsem tam spíš inkognito. Věnuju se provozním věcem, mám zodpovědnost, aby vše fungovalo. Takže když mám naplánovaný trénink a vyvrbí se něco, co se musí řešit, tak se trénink bohužel upozadí.

Jak náročné byly poslední dva roky, kdy turismus během covidu trpěl?

Byla to turbulentní doba. Teď už není covid, ale zase rostou ceny energií, zaměstnanci se složitě shání… Ale vždycky jsem to bral tak, že se přizpůsobíme a zkusíme najít cestu, aby u nás hosté byli spokojeni.

Vydaly se ve vašich stopách vaše dcery, desetiletá Šarlota a osmiletá Dorota?

Lyžování je baví. Bydlíme na horách a volný čas s nimi trávíme sportovně, v létě na kole, v zimě na běžkách, tak začaly také trénovat. Když teď napadl první sníh, hned nás honily na lyže. Mají takovou zdravou touhu po lyžování.

Láká vás dcery trénovat, nebo to radši necháte koučům v klubu?

Začaly v klubu ve Vimperku a je to tak lepší. Samozřejmě občas s nimi jdeme na lyže a něco poradíme, ale hlavní je, aby je to v kolektivu bavilo.

Jak často se potkáte s kolegy z medailové olympijské štafety Lukášem Bauerem, Martinem Koukalem a Jiřím Magálem?

Moc ne. Čas od času se něco naskytne, ale málo.

Těší vás pohled na Světový pohár, kde se vaši nástupci po slabších letech prosazují?

Už vloni jezdili výborně, sprinterům se daří postupovat, což není jednoduché. Snad se i v distancích někdo přidá k Michalu Novákovi, ale je pěkné, že jsou zase Češi v přenosech vidět.

Související témata: