Článek
O finále jste přišla o tři setiny na cílové čáře, pořád si to vyčítáte?
Vím, že to byla moje chyba. V kopci jsem měla běžet, nevím, na co jsem čekala, asi jsem nebyla psychicky připravená, že na tom budu tak dobře. V kopci mě nikdo nestíhal, ale mezi čtvrtfinále a semifinále je tak krátká pauza, že si to úplně neuvědomíte. Přitom vím, že kdybych byla ve finále, mohlo to dopadnout tak, že další závody ani nejedeme, jak slavíme. (směje se) Ne, teď už budu vědět, jak s tím naložit.
K distančním závodům už jste pak ve Finsku nenastoupila. Co se přihodilo?
Snědla jsem špatné maso. Celý den jsem nejedla, nebyla chuť, jak jsem byla nervózní. Tak jsem si dala večeři a bohužel mi bylo zle, potkalo to víc lidí. Nemohla jsem pak ani spát, až další dny mi bylo dobře. V pondělí jsme přeletěli do Lillehammeru a už je všechno v pohodě.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Ve sprintu jste předváděla fantastické zrychlení v kopci, kde jste zejména ve čtvrtfinále profrčela kolem soupeřek. Co k tomu je třeba krom spolehlivých lyží?
Mám to dané, s takovou dispozicí jsem se narodila. Když zaberu, tak mi skoro nikdo nestačí. Nejradši bych uvítala stometrové sprinty, přece jen teď trvají přes tři minuty, to už není úplně sprint a můžou ho dobře jezdit i distanční závodnice.
Ale z toho, jak soupeřky nestíhaly, jste v Ruce vypadala až překvapeně.
Byla jsem překvapená, že se za mnou nikdo nehnal. A to jsem nebyla vyzávoděná, vždyť jsem ani už nechtěla závodit.
Opravdu? Kdy?
Po minulé sezoně a olympiádě jsem už nechtěla nastoupit do další přípravy. Nechtěla jsem mít s lyžováním nic společného.
Tereza Beranová při přípravě v Davosu.
Co vás přesvědčilo změnit názor?
Řekla jsem si, že skončím, až se naštvu sama, ne až mě naštve někdo druhý, tak jsem se v červnu rozhodla, že se nenechám zlomit a budu pokračovat dál.
Prozradíte, kdo vás naštval?
Nechala bych to takhle.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Ale asi jste ráda, že jste změnila plány, když jste se blýskla hned v prvním závodě.
Pořád to není zázračný výsledek. Mohlo to být ještě hezčí, měla jsem geniální lyže a mohla to prodat ještě líp. Ale vím, že na to mám.
Proč se vám v minulé sezoně tolik nedařilo? Bylo na vině zdraví?
Onemocněla jsem už v Ruce, podcenili jsme pak délku odpočinku, v Lillehammeru jsem vůbec neměla sílu a špatně se mi dýchalo. Při zátěži se mi totiž dělal zánět, nemohla jsem dýchat. Tak jsme se zkusili připravit na olympiádu, kde jsem byla překvapená, jak mi to šlo ve sprintu, ale pak už to nestálo za nic, při závodech jsem se dusila.
Zejména štafetu ve vysoké nadmořské výšce jste si hodně protrpěla… Co pomohlo vyřešit vaše trable?
Byla jsem u lékaře pneumologa, zvolil správnou medikaci a pomohlo to. Zase se těším na každý další závod, teď na ty nejbližší od pátku v Lillehammeru.
V rozhovorech býváte často bezprostřední a originální, neschováváte se za fráze. Vždy u vás platilo: co na srdci, to na jazyku?
Také mě ty rozhovory stály dost přátelství, když si někdo vypíchne nějakou větu. Tak už se snažím moc nemluvit, abych pak neměla problém. Tedy já ho nemívám, spíš okolí. (úsměv) Už se na to snažím dívat víc i z druhé strany, občas si rozmyslím, jak by to mohl někdo vzít, ale že bych brala zbytečné ohledy? To zase ne…
