Článek
Málokdo je nadšený, když tráví narozeniny v práci, ale pro vás je závod asi nejlepší oslavou.
To je pravda, už několik let plánuju, že bych chtěla na své narozeniny závodit, ale zatím se to povedlo jen dvakrát. Jsem strašně ráda, že jsem mohla dnes závodit – a povedla se mi i pěkná jízda.
Na klasické oslavy moc nejste, ale když se sejdou narozeniny, páteční triumf a konec sezony, navíc před vašimi blízkými, nedopřejete si aspoň malé posezení?
Zrovna teď jsme se tu sešli, což je opravdu výjimečné, přijeli se sem podívat i kamarádi, dostala jsem obrovský dort, který krájíme, a povídáme si. Je to hrozně fajn, navíc v neděli po sjezdu kluků jsem pozvaná od sponzora na Red Bull party, tak budu slavit i zítra.
Tolik gratulantů jako po dojezdu sjezdu už těžko někdy zažijete…
To bylo úžasné! Nevíte, jestli z toho není nějaký záznam? Ptala jsem se kamarádů, ale všichni zpívali a nikdo nenatáčel a mně to přišlo jako hrozně hezký moment, který bych chtěla mít natočený. Je pravda, že tohle jsem ještě nezažila, aby mi gratulovalo tolik lidí.
Těšíte se po tomto týdnu ještě víc na mistrovství světa příští rok? Zatím jste Saalbach neznala…
Těším! Nevěděla jsem, jaký je tu kopec, viděla jsem ho jen na YouTube, když tady jeli kluci. Ale to už je pár let a z televizních kamer je složité poznat, jak vypadá, tam se zdá daleko placatější a pomalejší, tak se to hrozně blbě odhaduje. Jsem ráda, že jsem si ho zkusila, kopec se mi moc líbil, i když za rok pojedeme jinou variantu.
Navíc je to blízko pro české fanoušky, Rakušané vás mají rádi…
Z toho jsem byla hrozně překvapená, kolik Čechů se přijelo podívat, měla jsem tu slušný český kotel. A Rakušané? Tolik mě jich tu zastavovalo, chtěli fotku, říkali, jak mi fandí a jak je skvělé, že dělám dva sporty, to bylo super.
Ester Ledecká na trati sjezdu v Saalbachu
Sezona to ale byla náročná, skoro její půlku vás brzdily vleklé nachlazení a viróza. Byla to chvílemi až bezmoc, když jste se nemohla kašle zbavit?
Všechny holky během sezony něco skolí, ale mně se to fakt táhlo. Jednu chvíli jsem si říkala: „Přestanu vůbec někdy kašlat?“ Zkoušeli jsme přes Vánoce větší klid, pak se to zlepšilo v Altenmarktu, ale v Pamporovu přišla druhá vlna viróz, kdy jsme si to předali s celým snowboardovým týmem. Až druhá antibiotika zabrala a od závodů v Crans Montaně jsem se cítila líp, že to jsem zase já, hlava i tělo reagují tak, jak bych si představovala.
A vítězstvím jste odpověděla i na pochyby, zda přechod na lyže značky Kästle byl opravdu krokem vpřed.
Lyže mám výborné, ale vždy chvilku trvá, když měníte materiál. A před sezonou to bylo strašně komplikované, jak jsme nebyli v Americe, kde toho najezdíme dost. V Jižní Americe byly podmínky složité, hodně foukalo a časy létaly podle větru. Takže jsme moc informací nedostali; místo Ameriky, kde míváme měsíc čas před začátkem sezony v Lake Louise, jsme se chystali na závody v Cervinii, jenže nebyl tu jediný ledovec, kde by se dala postavit trať, jak bylo málo sněhu. I z toho důvodu nebyl přechod na nové lyže tak plynulý, jak bychom chtěli, když se k tomu ještě přidala virózka, nebylo to ideální. Ale jsem ráda za Kästle i za Tschuntiho (servisman Guntram Mathis), že jsme se dostali zpět tam, kam jsme chtěli.
I ze soupeřek jste cítila, že mají z vašeho návratu radost?
Všichni byli hrozně milí. Hlavně Kajsa Lieová mi na začátku sezony říkala, že se taky vracela po zranění, že po Vánocích to bude určitě lepší. A i když jsem ji doma v Kvitfjellu vyšoupla z pódia, tak za mnou přišla, jak je ráda, že jsem zpět mezi nejlepšími – a že to byla otázka času. Tak jsem si toho moc vážila.
Je při finále Světového poháru trochu jiná atmosféra? Sezona končí, některé lyžařky úplně…
Spíš je zvláštní, jak nás je málo, nominuje se jen pětadvacet nejlepších. A atmosféra je jiná v tom, že tady jsme spolu s klukama, jinak jsme separátně. Přijde mi, že ve snowboardingu je kolikrát ta atmosféra uvolněnější právě i díky tomu, že tam jsme v kolektivu společně s klukama.
Sněhová situace v Evropě není ideální, najdete teď ještě místo, kam vyrazit na lyže a snowboard?
Do začátku června plánuju jezdit nepřetržitě. Domů určitě nemířím, teď hned po víkendu budu testovat prkna. A do toho mě čekají milé sponzorské povinnosti, třeba na Ski Clinic od Richarda Mille se potkám s Johannesem Böem, který má za sebou také skvělou sezonu, tak se těším, až ho obejmu. A pak pořádají i Rallye des Princesses, což je pětidenní závod jen pro holky ve starých veteránech přes celou Francii, to bude hrozně fajn.
