Článek
Minulý rok musela vynechat olympijské hry, i v dalších měsících kulhala, natékaly jí kotníky a když si poprvé od osudného pádu v rakouském Montafonu zkusila jízdu na prkně, místo radosti z jízdy měla v hlavě obavy: „Budu ještě někdy jezdit jako dřív?“
Před aktuální zimou si tak olympijská vítězka ze Soči nepřála další triumfy, ale hlavně to, aby jezdila bez bolesti. To se jí splnilo a při nejdůležitějším závodě sezony přidala zlatý bonus. Suverénním způsobem! V prvních jízdách soupeřkám odjížděla tak, že se všechny nevešly do záběrů kamer, i v semifinále a finále vládla od první zatáčky.
„Ještě na podzim jsem skoro nemohla jezdit, vůbec jsem si nemyslela, že by to mohlo takhle dopadnout," žasla chvíli poté, co s rukou nad hlavou projela cílem a rukama si nevěřícně zakryla obličej s nezbytným namalovaným knírkem. Po Utahu 2019 pozlatila i Bakuriani, byť v Americe vládla ještě jako Eva Samková.
„Mám nové jméno a Adamczyková nemá žádné zlato, tak jsem musela vyhrát,“ smála se. „Špička je zase vyrovnanější než před čtyřmi lety, ale nebylo se na co šetřit, tak jsem musela dupat, co to šlo,“ líčila svěřenkyně Marka Jelínka, který byl v cíli jedním z prvních gratulantů.
Na nejvyšší stupeň se vrátila po téměř 16 měsících. V pravý čas. „Už v trénincích na Světové poháry se mi jezdilo dobře, ale výsledky nebyly. Musela jsem si počkat. Bavila jsem se i s (fyzioterapeutem) Pavlem Kolářem, který říkal, že to chce čas. Tak jsem se bála, že budu jezdit blbě nebo vůbec, lepší scénář jsme si nemohla přát,“ jásala 29letá snowboardistka.
Evy Adamczyková pár sekund po zisku zlata.
„V přechozích závodech jsem si říkala, že holky jezdí dobře a už mi nestačí to a to, ale teď jsem si řekla, že jezdím dobře, tak proč bych nemohla vyhrát,“ popisovala své vítězné mentální nastavení.
O medaile se jelo o dva dny dříve oproti plánu kvůli předpovědi počasí, na tréninky bylo minimum času. Však také obhájkyně zlata Charlotte Bankesová vypadla hned v první jízdě. Ale česká hvězda byla i díky skvěle jedoucímu prknu o úroveň jinde.
Eva Adamczyková slaví s českou vlajkou.
Ani nebylo třeba vytasit trik s opožděným startem, rychle získávala náskok. „Trochu foukalo, tak jsem se bála, že mi to moc nejede, ale holkám taky ne, a nestihly se za mnou zavěsit. Já byla ráda, že jedeme bez kontaktu, i když v tréninku jsem si vyzkoušela i předjíždění,“ líčila.
Při slavnostním ceremoniálu si pak s úsměvem na rtech a vlajkou kolem ramen zapěla hymnu. Na oslavy není prostor, už ve čtvrtek se zřejmě pojede soutěž smíšených týmů. „Kluci jezdí skvěle, i tam máme šanci na medaili,“ věří rodačka z Vrchlabí.
