Článek
S potěšením, takřka jako velká vítězka, mohla v Norsku sledovat další vydařený krok žen v soutěžích na můstku, tentokráte už i na tom mamutím.
Kolikrát v životě přitom slyšela, že skoky na lyžích nejsou sportem pro ženy. Teď už ale přece jen cítí změnu, nikoli dřívější odměřenost. „Nyní jako skokanka máte pocit, že jste součástí světa skákání, předtím tu byl pocit, že byste tu neměla být," rozpovídala se Vanová v rozhovoru pro przegladsportowy.pl.
Sama kdysi prožívala pravěk ženského skoku. Získala zlato v prvním ženském závodě na MS před 14 lety v Liberci. Až u soudu tou dobou bojovala o připuštění skokanek k účasti na olympijských hrách v roce 2010. Marně. Ženy se nakonec dočkaly, ale až o čtyři roky později.
Přes všechny trable, a často až potupné či absurdní situace. „Ve skutečnosti to bylo opravdu hloupé. Každopádně tam bylo mnoho otázek nebo prohlášení, u kterých se mi chtělo vyprsknout smíchy. Je rok 2023 a stále slyšíte tyto stupidní slogany, i když je jasné, že skákání je pro ženy z lékařského hlediska bezpečné," připomněla posun.
Vanová kdysi čelila i otázce, zda se nebojí, že jí při skoku vypadne děloha. „V takových chvílích je třeba říci jednu věc: Naše reprodukční orgány jsou uvnitř, mužské venku. Pokud se bojíte o naše, pak byste se měli více starat o ty své. Moje jsou více chráněny," směřovala výtky k táboru zejména mužských odpůrců. „Byly to opravdu hloupé otázky, na které se těžko hledá odpověď. Nemohla jsem uvěřit, že se někdo na něco takového vůbec ptá," podivila se ještě s odstupem let.
Kdyby kariéra Vanové nenabrala neočekávaný směr, mohla se teoreticky ve svých devětatřiceti dočkat závodů na mamutu i ona sama coby závodnice. „Ale mám za sebou devět operací kolena. Rozhodnutí ukončit kariéru nebylo moje, ale doktorovo. Řekl, že už prostě nemůžu skákat. Moc jsem chtěla v kariéře pokračovat, neplánovala jsem ji ukončit. Bylo to velmi těžké období," pokračovala bývalá skokanka, nyní už realitní makléřka v Park City, ale v poslední době také technická delegátka lyžařské federace FIS, což jí otvírá cestu na závody. I na ty ve Vikersundu.
I když už léta nezávodí, mohla se teď tak trochu cítit jako vítězka, a to v dlouhém boji za tuto šanci pro ženy... „Myslím, že je to velký krok vpřed. Lety jsou prostě vrcholem této disciplíny. Měla jsem možnost vyzkoušet si létání (jen v tréninku) v letech 2004 a 2009 a byl to asi nejlepší okamžik celé mé kariéry. Něco, na co jsem byl opravdu hrdá, protože bylo těžké přesvědčit lidi, že to dokážeme. Změnit myšlení vyžaduje čas, zvláště u starších mužů, kteří pracují ve FIS," nastiňovala dále, jaké těžkosti provázely prosazování žen na můstku.
„Pořád cítím trochu vztek a rezignaci, že to trvalo tak dlouho a že byli tak tvrdohlaví. Čekalo se dlouho, než vůbec podnikli první kroky v této věci. Teď mají dívky příležitosti, které jsme my neměly. Mám z toho radost," netajila příjemné pocity po úspěšné bitvě s nedůvěrou.
Nicméně připomněla i potíže, které platily v minulosti i teď. Jako zvláště tíživý po svých zkušenostech vnímá problém s váhou, která je mnohdy hranou pro úspěch a neúspěch. A mnohdy i hranicí, kdy se skokanka může dostat na můstek.
„Když jsem se snažila zhubnout, moje tělo nebylo moc zdravé. V takové situaci si úplně neví rady a pak se zraníte. Myslím, že to je i jeden z důvodů, proč moje kariéra skončila," vybavila si s tím, že její tělo stále reaguje.
„Moje hormony bouří, i když jsem už před devíti lety odešla do sportovního důchodu. Pořád se nemůžu postavit na váhu a v klidu se podívat na výsledek. S problémy s hubnutím budu muset bojovat do konce života. Váš mozek nefunguje správně, když hladovíte. Myslím, že váha je největší problém ve skocích na lyžích. Nejen pro ženy, ale i pro muže," přemítala.
Zarazil ji v této souvislosti přístup polského svazu k ženám skokankám. Právě s ohledem na udržování hmotnosti... U našich sousedů se pokoušeli zavést pravidlo, podle kterého ti, jejichž BMI je vyšší než 21, nebudou moci počítat s financemi na přípravu.
„To rozhodně není dobrý nápad. Může to být určitý limit, ale ne striktní požadavek. Je to absurdní, bláznivý nápad. Je to jako návrat do doby kamenné. Ne všechny typy postav mohou být úplně štíhlé. To není zdravé pro mladé ženy, které se teprve vyvíjejí. Nikdy by nemělo jít o jejich váhu, ale o úroveň jejich skoků. Myslím, že takové úrovně BMI ani já nikdy nedosáhla, a to jsem byla mistryně světa a dlouho jsem byla ve špičce. Kdyby se takové pravidlo zavedlo za nás, moje kariéra by ani nezačala," dodala.
