Článek
Big Air si příští zimu odbude olympijskou premiéru, je pro vás výsledek o to cennější?
Pořád je to vcelku nová disciplína, nemám ji tak najetou. Roli hraje i taktika, vybíráte dva různé skoky, které se sčítají, tak je důležité, abychom s trenérem Martinem Černíkem zvolili správně. Jsou to trochu šachy, není vždy nutné naložit ty nejtěžší triky, když třeba víte, že dost lidí spadlo. To mě na něm baví.
V Pchjongčchangu tak budete mít o možnost útoku na olympijskou medaili navíc…
Určitě se chci kvalifikovat v Big Air i ve slopestylu, to je základ. A pak se budu snažit zajet medaili v jedné i druhé disciplíně, i když to bude těžké po fyzické i psychické stránce. A U-rampa? Bavili jsme se s Martinem, že asi pro mě nebude reálné se kvalifikovat. Už teď mám 25 závodů i bez rampy, normálně jich bývá deset, je toho dost. Takže bude důležité zůstat zdravá a nepouštět se zbytečně do věcí, které by nebyly rozumné. A když budou někde špatné podmínky, klidně se na to vykašleme.
Je vám šestadvacet let, ale už soupeříte i se snowboardistkami o deset let mladšími. Je znát rozdíl, že ony se pouštějí do triků bezhlavěji?
Určitě, z mé strany je tam o dost víc závodních i životních zkušeností, což hraje roli. Já jsem ráda, že teď můžu využívat švédského fyzioterapeuta, který s námi jezdí po závodech, vede i speciální tréninky. I teď před závody v Miláně mi dost pomohl, když jsem si dala do čumáku. Dal mě dohromady a zajela jsem výsledek, který mě nakopne do dalších závodů.