Nová Neumannová míří na olympiádu. Pomáhá legendární kouč i její dětský idol

Největší změna je v individuálním přístupu, což jsem dosud postrádala. Opustila jsem velkou tréninkovou skupinu a připravuji se jen s třemi dalšími kluky. Zaměřili jsme se na techniku klasického stylu. Vlastně jsem až do letoška neuměla klasiku, naučil mě ji teprve Standa. Hodně v přípravě dbáme na dynamiku, na odraz. Dost jsem jezdila soupaže, výjezdy na kolečkových bruslích. Zpočátku jsem měla smíšené pocity, ale nelituji. Šlo o správný krok.

Jsou. Ale jen jednou jsem si troufla říct, že už nemůžu. Měla jsem slzy na krajíčku. Trenér se na mě vteřinu díval a pak jen stroze pronesl: Můžeš! A tak jsem pokračovala. Beru ho jako autoritu a uvědomuji si, že to se mnou myslí dobře. Příprava je skutečně náročná, ale stejně nemám šanci si komu stěžovat, že to bolí. Tak prostě dřu. Stejně nemám na výběr.

Vzájemný vztah byl jiný. Táta v minulosti trénoval, ale už má práci, a tak mi tréninky vždy jen napsal a já je absolvovala sama. A když se mi běželo blbě a potřebovala jsem konzultaci, tak byla možná jen po telefonu. Nyní mám hned zpětnou vazbu.

Ano. U Matesa máme hodně měřených tréninků, které se opakují.

Dobře se známe. V prosinci jsem zrovna našla společnou fotografii, na které je mi jeden rok. Rodiče se s Kateřinou znali, když jsem pak začala lyžovat, byla pro mě obrovským vzorem. Její dcera Lucka je jen o tři roky mladší, takže jsem několikrát byla na oslavě jejích narozenin. Před loňským mistrovstvím světa juniorů mi Kateřina pomáhala s finální přípravou ve vysoké nadmořské výšce. A když jsem začala spolupracovat se Standou Frühaufem, je naše spolupráce ještě intenzivnější. Byly jsme společně na soustředění na Dachsteinu, teď jedeme na tréninkový kemp opět spolu.

Když vyhrála, mně bylo šest. A všichni tady na Šumavě chtěli být jako Kateřina. Já nebyla výjimkou. Ale nikdy by mě nenapadlo, že mě bude jednou trénovat.

Je těžké, když člověka někdo srovnává s tak obrovským jménem. Neříkám, že budu jako ona. Ale doufám, že se mi povede alespoň z dálky se k ní přiblížit.

Je fakt, že v minulé sezóně jsem většinu závodů absolvovala jako nejmladší ve startovním poli. Rozhodně se při pohledu do výsledkové listiny neutěšuji, že ostatní jsou starší. Když už nastoupím na start, chci se poměřit a porazit všechny. Jde přece o moji volbu. Nicméně klasické lyžování je silový sport a je znát každý rok. Pokud mají mezi juniorkami holky náskok tří let, musí se to zákonitě projevit.

Neupínám se k tomu. Prioritou je pro mě juniorské mistrovství světa, jemuž jsem podřídila celou přípravu. Výsledky v sezóně jsem měla slušné, nikdy jsem vyloženě nevybouchla. A jsem zkušenější právě o loňský světový šampionát. Měla jsem tehdy velmi dobrou formu, ale jak se můj start řešil na poslední chvíli, rozhodilo mě to, poslední tréninky neproběhly ideálně a můj výkon byl následně zkreslený. Ale bylo super vidět slavné závodnice, jak se chystají. Možnost nahlédnout do zákulisí mezi elitou mě motivovala.

Beru to tak, že test z matematiky se v horším případě opakovat bude, zatímco mistrovství světa už ne. Dříve jsem byla perfekcionistka a chtěla jen dobré známky. Momentálně chci dát maximum lyžování, stoprocentně se koncentrovat na trénink.

To ne. Třeťák snad dokončím v řádném termínu, a pak se rozhodnu, jestli čtvrtý ročník rozložím.

Když před pěti lety byly holky na běžkách horší, začaly dělat biatlon. Momentálně spousta malých děti začíná právě s biatlonem. Problém je, že i na nejvyšší úrovni se jen těžko člověk užíví. A pak je velká potíž s tratěmi. U nás jsou jen krátké a lehké. Závody doma a v zahraničí jsou prostě nesrovnatelné z hlediska náročnosti. Ale myslím, že nám dorůstá konkurenceschopná generace.

Rozhodně se vymykám skupině lyžařů, kteří těžce nesou, jak jim biatlon vzal pozornost. Není se přece čemu divit. Sama se na něj v televizi ráda podívám. I jsem ho zkoušela. Asi před dvěma lety, myslím tak čtyři týdny. A o přestupu určitě neuvažuju.