Článek
"Nějak to neprožívám, rozhodně se na té trati loučit nebudu, pro mě je to pouze poslední závod sezony a nepřemýšlím o tom," odmítla v rozhovoru s novináři před dnešním odletem spekulovat o své budoucnosti. "Může to být poslední závod, ale stejně to tam může být poslední závod až za rok," upozornila, že na stejných tratích se v příští sezoně koná mistrovství světa.
V Sapporu Neumannová už závodila v roce 1995 a tehdy se jí nedařilo. "Tratě sice jsou těžké a pěkné, ale tehdy jsem jela v první skupině a pět minut před startem napadlo pět centimetrů sněhu, takže jsme to ostatním pěkně projely. Nedařilo se," zavzpomínala na devatenácté místo. V Japonsku byla naposledy při olympiádě v Naganu. "To už mám pěkné vzpomínky," usmála se při pomyšlení na stříbro, bronz a oslavy zlata hokejistů.
Sapporo je daleko
Po stříbrné medaili ze skiatlonu a triumfu na volné třicítce v Turíně se Neumannové dařilo i v zatím posledních dvou závodech SP ve Falunu a v Oslu, kde byla vždy druhá. "Jenže tam jsem se těšila, chtělo se mi závodit. Bylo to relativně rychlé a byla jsem hned doma. Jenže tohle je daleko, musím přiznat, že se mi moc jet nechtělo," připustila.
Důvodem je hlavně její dcera Lucie. "Ale už byly letenky, nešlo z toho vycouvat. Beru to tak, že to je naposledy, ale mám divný pocit," připustila.
Ve Světovém poháru figuruje na šesté pozici a nemá ambice útočit na vyšší příčky. "Nejsem znechucená lyžováním, rozhodně to není moje poslední jízda na sněhu letos, jen se mi nechtělo od malé. Lyžuji s radostí," ujistila.
Třicítka v Oslu vzala hodně sil
Po hektickém minulém víkendu, kdy v jeden den stihla závod v Oslu i večerní vyhlašování cen TýTý v Praze, nevynechala ani tréninky. "Ale byla jsem unavená, ještě včera jsem tu třicítku (z Osla) cítila, dala mi zabrat," řekla. V Oslu se třicítka volně nejela s hromadným startem jako v Turíně, kde vyhrála. "Vzala mi hodně sil," dodala.
I proto je Neumannová ráda, že se skiatlon v Sapporu nepojede intervalově. "Individuální starty jsou těžší," řekla lyžařka. Tentokrát ji nedoprovází kouč Stanislav Frühauf, s sebou si do Japonska ani nevezla moc věcí, jen dvoje lyže a hůlky, jednu bundu, jednu kombinézu. "Když tak si něco vyperu, nebudu takovou dálku tahat moc věcí," mávla rukou.
