Neumannová vyhrála hned první závod po mateřské

Před závodem neměla moc času se ve svých myšlenkách zaobírat tím, jak poběží, protože uklidňovala uplakanou dceru. "Vztekala se a nechtěla jíst. Pomáhala jsem mámě ji krmit kaší, jelikož nerada slyším, když vříská. Takže jsem do poslední chvíle byla s ní," prozradila, jak se 'soustředila' na start.

Nervozita na ni nepadla ani ve startovní bráně. Stála klidně, s rukou startéra na rameni a hleděla vstříc prvním metrům. "Necítila jsem žádnou zodpovědnost. Těšila jsem se a nebyla jsem ničím zatížená. Nepotřebovala jsem si něco dokazovat, a proto jsem si říkala, že si zajedu pěkný závod," prozradila

Na trať vyrazila zlehka a především svojí technikou převyšovala ostatní soupeřky. Když jí na mezičasech hlásili, že je první, moc se jí to nezdálo, protože všechny favoritky startovaly za ní. "Věděla jsem, že jedu v pohodě, ale tempo tak na patnáctku," myslela si na trati.¨

"Nechápu to, vůbec jsem to nečekala," řekla po závodě s tím, že úspěch zřejmě přišel i proto, že do závodu nastoupila naprosto uvolněná.

Za skvělý výsledek by před závodem považovala šesté až osmé místo. "Tohle jsem vůbec nečekala," přiznala. Čtyřikrát jela okruh dlouhý 2,5 kilometru a stoupání vždycky vyjela lehce. "Konec už byl na doraz, ale cítím se dobře," usmála se.

"Bylo tu dost lidí, kdosi tam na mě křičel, ať jim tady ukážu jak jezdí české maminy, musela jsem se smát," popisovala.

Nenápadně s cigaretou postával u celé té slávy v cíli kouč vítězky. "Věřil jsem, že jim prožene prdel, že bude třeba do šestky, ale tohle jsem nečekal," pravil bodře šumavský rek Frühauf.

Neumannová k závodu nastoupila po 171 dnu od porodu, kdy se jí narodila dcera Lucie.  Druhá Estonka Kristina Šmigunová za českou reprezentantkou zaostala téměř o půl minuty.

Se Světovým pohárem se Neumannová před těhotenstvím rozloučila 16. března 2002.