Článek
Jak jste se cítila v kopci, jímž končila Tour de Ski?Bylo to obrovsky těžké, nic takového jsme nikdy nejely, ale pro mě to byl dobrý závod. Lituju půl minuty, kterou jsem hodně špatným výkonem ztratila v Oberstdorfu. Ta mi chyběla. Stálo mě hodně sil dostat se k holkám dopředu a už jsem neměla síly na finiš. Jen jsem dojížděla, ale s výkonem můžu být spokojena.
Stoupák byl zařazen na závěr Tour kvůli atraktivitě. Byla to ještě na únosné hranici?Nešlo to přes ni.
Po bitvě vypadáte docela čerstvě...I když v cíli jsem na tom byla jako všechny ostatní, přežila jsem to relativně slušně. Jsem trénovaná. Ne teda na tohle, ale cestou jsem si vzpomněla na letní přípravu ve Svatém Mořici, kde jsem z 1800 metrů běhala na dvouapůltisícovky. Padesát minut do kopce tam běhám skoro na doraz. Byl to ideální trénink. Pocity na trati byly podobné právě těm z tréninků.
Jaké byly?Brní ruce i nohy, člověk má rezervu, ale nejde zrychlit, není kde uvolnit si nohy, není si kde odpočinout. A když jste úplně mrtvej, tak se před váma objeví největší stoupák.
Dala se vůbec do takového souboje stanovit nějaká taktika...Každý jel to svoje. Dokonale to odhalilo, jak na tom kdo je se silami. Pod kopcem jsem si nechala holky před sebou odjet, protože jsem chtěla držet rovnoměrné tempo. Nástupy se nevyplatí. Nakonec jsem nejlíp proti soupeřkám jela nejprudší prostřední část.
S běžným lyžováním to ale v tu chvíli nemělo moc společného...Používala jsem techniku turistického pajdáka. Jako když někdo pěšky stoupá do sjezdovky. Nebylo to o klasickém lyžování. Byla to hrubá síla.
Tento styl už jste asi v závodě dlouho nepoužila.Když se jdu po tréninku vyjet a nechce se mi plýtvat silama, občas se tak pohybuju. V závodě to běžné není.
Zažila jste nějakou opravdovou krizi na trati?Dramatickou ne. Nejhůř bylo, když jsem v posledních sto metrech viděla, že je mám těsně před sebou, ale nic s tím už neudělám. Týden tady závodíme jak magoři a nakonec jsme čtyři v pěti nebo deseti vteřinách. V konci se to kromě Virpi Kuitunenové srovnalo, bylo to divácky zajímavé.
Dala se ještě vůbec vedoucí Finka chytit?Nikdo dopředu nevěděl, co to udělá. Jenže když jsme startovali, ona už byla pryč ze stadionu. S tím se těžko něco dělá.
Famózní finiš předvedla ve vaší skupině Norka Björgenová. Čekala jsem, že to s krátkýma silnýma nohama nebude pro ni, ale ukázala, že sprintovat umí.
Zato Finka Saarinenovoá vypadala už hodně špatně, nedala se aspoň ta předjet?Kousla se, těch posledních dvacet kroků udělala.
Tak jako ostatní jste vypadala v cíli bezvládně. Bylo to nejhorší, co jste zažila.Nejhorší je bezmoc, když člověk dojíždí vyloženě nepovedený závod.To je mnohem horší než tohle.
Zastavila jste se po závodě na pár slov s jedním vynálezců Tour Vegaardem Ulvangem. Co jste si řekli?Pamatuju ho ještě jako závodníka. Známe se dobře. Pro mě je osobností nejen jako lyžař, ale i jako člověk. Už před startem jsme se bavili. Vyzkoušel si kopec sám prý hned čtyřikrát. Po závodě byl rád, že jsem ho neposlala někam. Jsem unavená, ale říkala jsem mu že se mi to docela líbilo a že tenhle projekt má budoucnost. I to závěrečné stoupání. Mělo to atmosféru, i když to bylo strašně těžké.
Jak dlouho se z toho budete dostávat?Už když jsem to včera sjížděla při obhlídce dolů, říkala jsem si, že to není na dvoudenní odpočinek, který jsem si naplánovala, ale na týdenní lázně. Teď jsem relativně v pohodě, ale únava se rozleží. Do středy to bude jen o chození na lyžích. Těším se na malou (dceru Lucku - pozn. aut.). Večer se sejdeme na Tauplitz. Do konce týdne sice budu trénovat, ale do rychlosti nepůjdu.
Jak se vybíraly lyže na závěr Tour. Postaral se o ně Ulf Olsson (švédský servisman Neumannové - pozn. aut.). Byla jsem na nich třetí ve štafetě v La Clusaz. Nebyl problém. Ale zajímavé bylo, že jindy se všichni rozjíždějí a zkoušejí, dneska nebyla na stadionu ani noha. Jen pomalinku se rozjížděly, byl tam úplný klid, každý věděl, že to je bezpředmětné.
Není vám nakonec líto, že jste etapovou Tour jela v kariéře naposledy?Den před závodem jsem si myslela, že ještě tři hodiny po závodě budu určitě okamžitě chtít končit s lyžováním. Jsem ráda, že to tak hrozné nebylo. Nicméně stýskat se mi po potom nebude. I když svým způsobem možná i jo...
Vaše největší soupeřky ve Světovém poháru, který jste na závěr kariéry chtěla vyhrát, zase poodskočily. Změníte priority v sezóně a zaměříte se na jiný vrchol?Asi pojedu závodit do Ruska za 14 dní. Novinkou ale je, že ne do Rybinska, 300 kilometrů od Moskvy, ale do Chanty Mansijsku, daleko na Sibiř. Ještě to budu muset zvážit... Pak vynechám dvě klasiky a už se asi soustředím na mistrovství světa v Sapporu.
Objevily se zprávy, že byl finančně potrestán šéf chráněné oblasti za to že vás při domácí sněhové bídě pustil v přípravě na Tour trénovat tam, kam neměl...Žijeme ve státu, kde nemáme vládu a někdo se stará o tohle. Je pravda, že jsme tam byli jen na ústní povolení pana ředitele. Potřebovali jsme ale jeden trénink na přípravu. Na zpevněné cestě jsme nemohli ničemu uškodit. Já mám Šumavu ráda. Byla bych poslední, kdo by tam chtěl přírodu poničit. Někdo to chtěl využít jako záminku k nějakému vnitřnímu boji. Bylo to vykonstruované a zbytečně někdo použil mé jméno, aby se předvedl. Mrzí mě to. Kvůli panu řediteli, že měl problémy.
