Článek
Stejně jako si zaběhli drtivou většinu Jizerských 50, tak rovněž zažili i každé zrušení závodu v jeho více než půlstoleté historii. Poprvé smutnili v roce 1988, pak o dva roky později 1990, v roce 1998, 2007 a naposledy 2014. Nyní jim počasí milovaný lauf zhatilo pošesté.
Milan Paukert (ročník 1950) a Karel Šebelka (ročník 1948) běhají Jizerskou 50 od počátku sedmdesátých let minulého století. Oba borci před rokem absolvovali již 46. Jizerskou 50. V počtu účastí tím dorovnali rekord Němce Gottfrieda Hänchena (ročník 1935). Letos se nezdolného laufaře z nedaleké Žitavy chystali trumfnout, protože ten se již do stopy hlavního závodu nepřihlásil. Útok na rekord o rok odkládají.
„Docela mě to mrzí. Ještě ve čtvrtek jsem si říkal, že třeba na konci týdne nějaký sníh napadne, ale v dnešní době je to komplikované, protože Jizerská 50 je součástí světových závodů a pořadatelé to musejí ohlásit s předstihem. Dřív to oznámili v pátek večer před padesátkou, že se nejede, a bylo to. Pamatuju si, že jednou jsme dokonce přijeli do Bedřichova v sobotu dopoledne a všude byla zelená tráva. Ale přes noc napadlo a jelo se,“ přiznává Milan Paukert, předseda orientačních běžců v TJ Sokol Troja, jenž svou první Jizerskou jel v roce 1972 a od té doby vynechal jen jediný ročník v roce 1978. „V tu dobu jsem totiž běžel Marcialongu,“ vysvětluje svou jedinou absenci od té doby.
🥲 57. ČEZ Jizerská 50 je zrušena! Nedostatek sněhu a teplé počasí organizátorům nedovolí akci uspořádat. 👇 ❄️ V sobotu...
Posted by Jizerská 50 on Saturday, February 3, 2024
„Je to škoda. Už ji běhám víceméně z tradice a kvůli kamarádům, kteří tam se mnou jezdí. Pokud budu zdravý a alespoň trochu budu mít natrénováno, příští rok bych chtěl jet zase,“ připouští, že by si svůj 47. díl tradičního závodu za rok zajel rád.
Stejně tak Karel Šebelka. „Mrzí mě to, o rok se to prodlouží. Musíme se s tím srovnat, nedá se nic dělat,“ říká s nadhledem. Poprvé se zúčastnil ještě na dřevěných lyžích v roce 1971, kdy se závod premiérově konal jako Memoriál expedice Peru 1970.
„Jel jsem pak všechny mimo rok 1974, kdy byla metelice, hodně sněhu a mokro, a jelikož jsem byl mírně nastydlý, žena mě na padesátku nepustila, byť na ples jsem jít mohl,“ usmívá se další rekordman. „A potom jsem nejel v roce 2012, kdy jsem byl po operaci kyčle,“ povídá Šebelka, trenér žáků v AC Slovan Liberec.
Osobně se neznají, ale navzájem o sobě vědí. „Začal jsem počet účastí sledovat trochu víc od té doby, kdy byl založen právě Klub mistrů,“ líčí Paukert. Klub mistrů vznikl v roce 2017, sdružuje laufaře s minimálně třiceti Jizerkami a nyní má 165 členů, kteří běhají se speciálním číslem.
Cítí se jako legendy závodu? „Asi trochu ano, ale nepřeceňuju to. Pro mě je důležité, aby se člověk hýbal, pokud to nějak jde, a to je všechno,“ přiznává Paukert. „Já a legenda? Vůbec ne… Ale je pravda, že od té doby, co máme zlatá čísla, kde je vidět i jméno a rok prvního závodu, vás lidi okolo povzbuzují, což je celkem hezké. I závodníci třeba při předjíždění poznamenají, že jsem poprvé jel v době, kdy ještě nebyli na světě,“ uzavírá Šebelka. Letos oficiální závod nepojedou, na 47. zářez si musí dvanáct měsíců počkat.
