Článek
Jak jste se dala s Magonim dohromady?
Přišel s tím můj táta, když Livio skončil v únoru s Liensbergerovou, že bude volný. Říkal, že jsou kamarádi, tak se to vyřeší. Zamyslela jsem se a došli jsme k tomu, že to je nejlepší volba. Je splněný sen, jaký mám teď dream team, trenéra, fyzioterapeutku, servisáka…
A to se Magoni vyjadřoval, že už ve Světovém poháru trénovat nechce…
To je pravda, chtěl se věnovat své akademii, kde má pár holek, s nimiž jsem v létě absolvovala několik tréninků. Ale pak jsme se sešli u nás v Liptovském Mikuláši, řekli si, jaké mám cíle a čeho bych chtěla dosáhnout. To ho přesvědčilo. Jsem moc ráda, že se to podařilo, opravdu to nebyla samozřejmost.
A osobní vazba s vaším otcem hrála jistě také velkou roli.
Určitě. Já ho také znala, kdysi jsem s ním s Gabčou Capovou asi tři měsíce trénovala, tak jsem věděla, do čeho jdu. Jeho jméno je v lyžařském světě jedno z největších, je neskutečné, že je mým trenérem.
Na druhou stranu má pověst trenéra, s nímž si ne každý sedne. Neměla jste obavy?
Určité obavy tam byly. Ale já si taky nesedla s každým trenérem. Probrala jsem to se svým blízkým okolím a věřím, že v zimě všem ukážeme, že to byla dobrá volba. Teď se mu dvě spolupráce nepodařily, ale věřím, že se mnou bude šťastný a bude se nám dařit.
I s vaší kamarádkou Petrou Vlhovou jste se o jejich spolupráci bavily? Ve své autobiografii uvedla, že ji Magoni fyzicky i psychicky ničil.
Bavily, ale to nechci komentovat.
Jak na vás tedy Magoni lidsky působí?
Těžká otázka. Zatím tak, že se mi snaží pomoct ve všech směrech. I když jsem u něj byla dva dny doma, když jsme jeli na Stelvio, postaral se, vše vyřídil, odtrénoval se mnou, co je třeba.
Je impulzivní a zvyšuje hlas, když se vám něco nedaří?
Spíš nemluví, když se zlobí. (úsměv)
Co přinesl do přípravy nového?
Měl pod palcem i letní přípravu, dohodl se s kondičním trenérem, co trénovat na speciálním stroji. Opravdu maká. Když přijdeme z kopce, hned řeší videa, lyže, všechno má pod kontrolou. A hodně mě chválí, snaží se mi zvyšovat sebevědomí.
Daří se?
Jsem o moc šťastnější než minulý rok, s bývalým trenérem (Chorvat Mislav Samaržija) jsme si úplně nesedli. Teď si na každém výjezdu říkám: Wow, to je super! Organizuje 95 procent věcí, které jsem dřív dělala já, jsem příjemně překvapená.
Celkově jste se chystala víc mentální přípravě věnovat.
To ano. Zrovna jsem se bavila s kamarádkou, že jak na ní intenzivně pracuji poslední dva tři roky, zlepšilo se mi soustředění a umím lépe zvládat situace, kdy se něco nepovede.
Jaké tedy máte společné cíle v sezoně bez vrcholu?
Ráda bych se vrátila do top ten, Livio má sny ještě větší. Jaké? Když se to podaří, tak vám to řeknu. (úsměv) Ale určitě je cíl se aspoň jednou postavit na pódium. A mým osobním vrcholem budou závody v Jasné v lednu, bydlím dvacet minut od ní, hodně času tu trénujeme.
