Článek
Druhé kolo Koudelku vyneslo k vytoužené metě. Ve vzduchu skoro kličkoval, poryvy s ním cloumaly. „Když jsem na to šel, byly špatné podmínky, nakonec z toho byl můj nejlepší pokus, vydařenější i než ten z kvalifikace,“ vyzdvihoval svůj druhý soutěžní let pod umělými světly (184,5) nad ten, při němž v poledne přistál půl metru za dvoustovkou.
„Sám jsem překvapený,“ reagoval v tu chvíli Koudelka. „Pro závod ale to nic neznamená, jen budu v lepší psychické pohodě. Pořád platí, že lety nejsou moje oblíbené,“ tvrdil. O pár hodin později ve finále předstihl krajana Jana Maturu, ač ten doletěl dál. „To jsou ty přepočty,“ poznamenal Koudelka k větrným koeficientům vstupujícím do skokanských bitev.
„Pořád to ale ještě není úplně vychytaný, zvlášť tady, protože na velkém můstku není tolik měřáků větru, nejsem matematik, ale má to podle mě ještě mouchy,“ říkal Matura, ale mohl ho těšit nejlepší osobní výsledek sezóny. „Po Turné jsem byl rozladěný, tohle je něco jiného,“ liboval si, že uhájil pozici z prvního kola, ač s krajanem prohrál.
Českému duu napomohlo, že Fin Matti Hautamäki druhé kolo zcela zkazil. Zato Koudleka vyhlášený „nervák“ mezi skokany nezpanikařil, meta dosud pro Čecha v téhle zimě zapovězená, byla rázem pokořena. Koudelka o čtyři příčky vylepšil své české maximum zimy. „No jestli Borek Sedlák říkal, že mívá nahoře tep 220, tak já asi 290,“ smál se Koudelka. Ale konečně to vyšlo. „Věřím si víc,“ cítil se rázem snad jako rozený letec a už vzhlížel k nedělní odpolední bitvě. „Hlavně chci zase do druhé kola, pak se uvidí,“ pravil.
