Článek
Na vině je vítr z Afriky, který přinesl množství písečných zrnek. Ta obarvila bílý podklad do oranžova. „Už jsem to párkrát zažil, trochu i minulý týden v La Molině. Ale je pravda, že tolik písku ještě ne,“ přiznává kanadský servisman.
Celým jménem je Jean Philippe, ale v českém snowboardkrosovém týmu mu nikdo neřekne jinak než „džej pý“. Se Samkovou začal muž se zkušenostmi z Kanady i Francie pracovat před olympiádou v Soči a jeho služby si zlatá medailistka nemůže vynachválit. Proto se český tým snažil získat finance na nákladné uhrazení služeb zámořského experta i na další olympijský cyklus s vrcholem za rok v jihokorejském Pchjongčchangu.
Hlídá hlavně hrany
V Sierra Nevadě, kde Samková v pozici vítězky kvalifikace bude bojovat o medaili v neděli po poledni, ho čeká zcela nová výzva. „Trochu víc práce tu mám. Sníh je špinavý všude, ale písek je specifický. Zpomaluje snowboardy a špiní skluznici,“ charakterizuje Trottier.
Skluznici se snaží ochránit voskem, víc trpí hrany. „Ty musím hlídat. Pro ně je to jako kdyby se jezdilo po šmirgl papíru,“ přirovnává.
Svoji buňku má ve sklepních prostorech hotelu Monachil obývaném českou reprezentací. A tráví zde dlouhé hodiny. „Když se vrátím z kopce, dám si hoďku pauzu na odpočinek a pak pracuju od pěti zhruba do jedenácti. A ráno vstanu po páté, abych přípravu dokončil,“ líčí.
Na starost má čtyři prkna
Na jedno prkno potřebuje zhruba hodinu a půl času. Samková má s sebou čtyři. „Jedno na rozježdění, jedno tréninkové a dvě závodní,“ vypočítává Trottier.
„Ale tady mám víc času, když jsem pracoval pro Kanaďany nebo Francouze, chystal jsem najednou třeba pro deset závodníků,“ líčí. V českém týmu do hlavního závodu postoupili jeden muž a čtyři ženy, s Trottierem se na přípravě podílí jako servisman Jakub Schimmer.
Oproti sjezdařům, kteří na závody vozí desítky lyží, si snowboardisté vystačí s mnohem skromnější výbavou. „Ale lyžaři mají podporu od velkých firem, snowboardy vyrábějí menší společnosti a ty opravdu dobré dělají tak tři čtyři,“ srovnává kanadský expert.
„Navíc hodně závodníků si za prkna platí a stojí kolem 1000 eur. A ti sponzorovaní dostanou tak pět šest snowboardů na sezónu,“ říká.
Schová se jen v Praze
Chystání co nejrychlejších prken je do značné míry alchymie, nikdo nechce, aby mu ostatní koukali pod pokličku, nebo lépe řečeno pod žehličku. „Na začátku sezóny dělám tu základní přípravu v Praze, tam mě nikdo nevidí. A při závodech už stejně všichni používáme stejný typ produktů, navíc tady na šampionátů je přímo chlápek od Swixu, který obchází servismany a dává jim doporučení, co namazat,“ vypráví Trottier.
Sám má radši extrémnější podmínky. „Když začne sněžit, dost lidí neví, co dělat, a panikaří. To mám trochu radši. Ale jinak je mi to celkem jedno,“ mávne rukou. Samozřejmě to neznamená, že by nesledoval předpověď počasí.
„Visím na ní pořád, je můj nejlepší kamarád,“ směje se. „Ale tady to je celkem snadné, vím, že v neděli bude jasno a patnáct stupňů,“ dodává s jistotou v hlase.
