Na startu Jizerské 50 nechyběl ani jednou. Letos už jedu tak trochu z hecu, říká legenda

Když jsem vloni dojížděl, tak jsem si opravdu říkal, že už nepojedu. Těsně před startem jsem upadl na led a měl jsem naražený žebra, nemohl jsem pořádně jet na pravou ruku, takže jsem byl rád, že jsem to vůbec dojel. Kdyby to nebyl padesátý ročník, tak jsem to možná vzal rovnou domů, protože to nešlo. Ovšem letos to jedu tak trochu z hecu.

Když jsem vloni dojel, po Skypu jsem se bavil s kamarádem z Německa, který tam v roce 1969 utekl a rok předtím jel první ročník. Slíbil, že když pojedu i příště, tak se zúčastní taky. Na to jsem mu řekl, že když pojede on, budu mu dělat bodyguarda! (směje se) Ale v září váhal, takže jsem mu připomněl, že nikdo ještě nedokázal, aby jel jen první ročník a teď 51.! (směje se) Takže to vyplynulo z hecu.

Lyžování mě hlavně pořád baví. Takže i kdybych padesátku nejel, stejně na lyže půjdu. Člověk je rád pořád v pohybu. I když je pravda, že dříve jsem jezdil vpředu, kde to bylo o hodně lepší, bylo tam více prostoru. Teď se mi moc nelíbí, když se pohybuju v půlce startovního pole a je tam moc lidí. Byl jsem na závodech v Rakousku, jelo ho tři sta lidí, byl tam široký prostor a člověk si to užije více než v tomhle davu. Tam jste furt ve střehu, kdo před vámi upadne, abyste se mu vyhnul.

Je to taky série, kterou je škoda přerušit. Ale myslím, že už dám šanci, aby mě někdo předstihnul. Jsou za mnou mladší, kteří jich mají odjetých hodně. Nesleduju tedy, kolik kdo má, ale třeba Mirek Kocumů to hravě dohoní, chybí mu tři nebo čtyři a je mladší než já.

Takhle. Co bude za rok, to netuším. Rok je dlouhá doba a uvidím. Když by třeba byly nějaký ideální podmínky, to znamená minus pět a krásný stopy, tak by to člověku třeba ještě nedalo jednou si to zajet. Ale možná je poslední už letos, možná ne, uvidí se. Třeba se přihlásím a když budou blbý podmínky, vykašlu se na to a budu jen fandit.

(Směje se) Myslela si, že skončím při pětačtyřicátým ročníku... Ale to jsem si myslel taky. Už když byl čtyřicátý ročník, říkal jsem si, že jich ještě odjedu pět a pak už budu starej a nepůjde to.

Je stále těžší se připravit. A hlavně tomu pohybu už v tomhle věku chybí dynamika. Tu prostě nemáte a natrénovat se nedá. Vytrvalost máte, ale hlavně v kopcích cítím, že nejsem schopný se odrazit tak, aby to trošku jelo.

Teď už mám 750, zhruba to samé. Trénuji klasicky, když je sníh, jdu lyžovat. A přes léto kolo a koloběžka. Nepřipravuju se už nějak speciálně. Organismus na to nemá. Když je pěkně, tak se člověk jde projet. Závod pak nějak odjede. (usměje se)