Článek
MORA (Od našeho zpravodaje) - Do cíle Vasaloppetu v Moře s ikonickým nápisem „Ve stopách otců za budoucí vítězství“ doběhl relativně v pohodě, ale když pak nasedl do auta, devadesát kilometrů v nohách pocítil. „Tam se mi to rozleželo a měl jsem toho docela dost. Ale dnes chodit můžu kupodivu úplně normálně, hejbu se, nejsem nijak bloklý,“ usmíval se druhý den po jubilejním, 100. díle Vasova běhu ze Sälenu do Mory.
Když jste byl na startu mezi elitou, mezi šestnácti tisíci lidmi, nezastesklo se vám po závodění?
Ani ne, závodění mi nechybí. Jinak na startu s šestnácti tisíci lidmi jsem nikdy nestál. Měl jsem z něho trochu strach, aby tam nebyly nějaké kolize, ale vše proběhlo bez problémů. Musím říct, že to byl neskutečný zážitek. Byla sranda, že jsem tam potkal bývalého biatlonistu Larse Bergera, který stál před mnou. Start jsem si opravdu užil, i běh do nějakého sedmdesátého kilometru. Pak to člověka už samozřejmě trochu bolí, není to už úplně tak příjemný, a to pozitivní přestává trochu vnímat. Ale minimálně ze startu a víc než poloviny závodu jsem byl nadšený z toho, jak to probíhalo, přestože počasí nebylo ideální. Ale to prostě bylo dané, změnit jsme ho nemohli.
Podmínky byly velice těžké. Jel jste soupaž?
Ne, měl jsem namazané vosky. Chvíli jsem uvažoval, že bych jel soupaž, ale rychle jsem zjistil, že je to blbost, že to prostě nedám, protože je to moc. Normálně jsem jel klasiku. Myslím, že díky tomu jsem to i relativně zvládnul. Když jsem občas viděl lidi na posledních třiceti kilometrech a byl tam nějaký kopec, bylo to fakt trápení. Spíš jsem to pojal ne výletně, ale na jistotu, že to dojedu.
Devadesát kilometrů jste chtěl zvládnout za šest hodin. Cílem jste projel o devět vteřin později. Neštvou vás trochu ty sekundy navíc?
Lidi mi taky psali, že pod šest hodin by bylo dobrý a ať si to dám ještě jednou. (usměje se) Ale pro mě to není nic zásadního, ani extrémně důležitého. Šest hodin jsem si dal za cíl z toho důvodu, že kdybych běžel dýl, tak by to znamenalo, že se bude dít něco blbého. Tím mám na mysli, že člověku dojde, dostane křeče, že nastane větší problém, co se fyzického fondu týká. Asi kdybych trochu přidal, tak bych to dal. Jenže jsem byl asi pětkrát na záchodě, a jak mě povzbuzovala rodina, hodně jsem se zastavoval s nimi. Podmínka sice byla těžká, ale když to řeknu jednoduše, hodně času jsem promrhal zastávkami.
Stihl jste vnímat atmosféru kolem trati, kterou umocňoval jubilejní, stý ročník závodu?
Vnímal jsem tam spoustu věcí. Byli tam fanoušci, pouštěli muziku, někde hráli na hudební nástroje. Byla tam třeba skupinka s psím spřežením. Musím říct, že tam člověk viděl různorodý věci, což bylo fajn. Lidi tam kempovali, vařili. Cítit byla spousta jídla, hlavně slaného. Mně už ke konci to sladký lezlo strašně krkem. Kdyby byl na občerstvovačce třeba kus chleba s něčím slaným, okamžitě bych si ho dal. Na závod se přišla mrknout spousta lidí, hodně jich fandilo. Bylo to pěkné.
Poznávali vás?
Jo. Ono to bylo i jednoduchý, protože jsem měl jméno napsaný na čísle. Třeba asi dvacet kilometrů do cíle kolem mě jel nějaký Švéd, který byl fanouškem biatlonu. Sleduje ho detailně, tak mě znal a chvíli jsme spolu mluvili. A samozřejmě mě poznávali Češi. Jak jsem měl dobrou startovní pozici, tak mě jich vlastně po celou dobu hodně předjíždělo, občas mě pozdravili. To bylo fajn.
Marek Pazderský, za jehož tým jste jel, říkal, že se vám třeba laufy zalíbí a začnete je běhat pravidelně Trefil se?
(směje se) V tohle případě se nedá mluvit o nějakém závodění. Netrestal jsem se, jel jsem tak nějak rozumně, abych fakt dojel a nebylo to vyloženě drastický. Na závodění by bylo potřeba zkrátka víc trénovat. Co jsem skončil, trénuju fakt minimálně. Neříkám, že by mě nebavilo jezdit tímhle stylem, možná bych ještě nějaký dálkový závod někdy i zkusil, byť tedy nevím, jestli znovu Vasák. Ale kdybych čistě jen teoreticky uvažoval o tom, že bych chtěl jezdit tyhle závody, musel bych trénovat daleko víc, což není úplně mým cílem. Před Vasákem jsem skoro čtrnáct dnů nelyžoval, protože u nás prostě nebylo kde. Takže jsem to pojal stylem děj se vůle boží.
