Článek
Amundsen získal řadu medailí na juniorské úrovni i v kategorii do 23 let, ale v dospělém Světovém poháru zatím jen paběrkoval. Absolvoval v něm jen tři závody.
V jednom ze závěrečných sjezdů ve středečním závodě neudržel rovnováhu a upadl. Rychle se ale dostal na nohy a o medaili se nenechal připravit. Na druhého Krügera ztratil patnáct sekund, na vítězného Holunda pak dalších dvacet.
„Samozřejmě jsem velmi šťastný. Měl jsem velmi dobrý závod s nižším startovním číslem a tím pádem i s dobrými podmínkami,“ pochvaloval si v cíli Amundsen.
Zároveň odmítal, že mohl závod vyhrát, nebýt zmíněného pádu.
„Ke konci už mi tuhly nohy a zpomaloval jsem. Když jsem upadl, byl jsem na sebe hrozně naštvaný. Ale říkal jsem si, že se to možná stalo i spoustě dalších závodníků. Sice jsem ztratil rychlost, ale rychle jsem se vrátil na nohy a co nejrychleji uháněl do cíle. Ani bez pádu bych nevyhrál, ale mohl jsem být zlatu ještě blíž,“ radoval se.