Článek
Stále se na jejich počínání dívá spousta lidí s pobaveným úsměvem. „Náš sport zná zatím minimum lidí, ale myslím, že se pomalu dostáváme do podvědomí,“ věří třetí muž Světového poháru Martin Barták.
Češi patří v konkurenci tvořené zejména evropskými zeměmi do špičky, což budou chtít potvrdit při světovém šampionátu, který od pondělí hostí Štítné nad Vláří nedaleko Zlína.
Většina reprezentantů začínala s klasickým zimním lyžováním. „Ale jsem ze stejného města jako náš reprezentační trenér, který mě k travnímu lyžování přivedl. Baví mě víc, je to adrenalin,“ vypráví Šárka Abrahamová, která rovněž skončila ve Světovém poháru celkově třetí, ač je věkem ještě juniorka.
Co je největší adrenalin? Travní lyžaři nezávodí ve sjezdu, přesto dosahují rychlostí atakujících 100 km/h. Jenže nemůžou jet pluhem ani brzdit na hranách. „Zastavit se dá jen tak, že vyjedete do kopce,“ líčí Abrahamová. „Také pády bolí víc než v zimě, jak se jezdí na tvrdém podkladu,“ připomíná. Kromě helmy tak vozí pod kombinézou i chránič páteře.
Kopce nejsou tak náročné na přípravu jako zimní sjezdovky, přesto mají svá specifika. „Každý je jiný, tak se musí přizpůsobit tlak do lyží a jejich nastavení. Záleží, jak často trávu kropí. Musí být posekaná, bez kamenů a bez krtků,“ usmívá se Barták, který s reprezentací závodil v Japonsku i třeba v Íránu.
„Tam to bylo zajímavé. Všude kolem bylo hnědo a jen kopec, na kterém jsme jezdili, byl zavlažovaný a celý zelený,“ přidává Abrahamová.