Článek
„Zrušil jsem zvyk, že mazání ovlivňoval kdekdo a prosadil čistě profesionální přístup. Za přípravu lyží jsem výhradně zodpovědný já s třemi českými pomocníky. Za přípravu sportovců zase trenéři a vzájemně si do práce nemluvíme," líčí Müller s tím, že v servisní buňce je úřední řečí angličtina. „První slovo, které jsem tu pochytil v češtině, znělo vole."
Svoji mazací alchymii za žádnou cenu neprozradí. „Každý má vlastní recepty," usměje se a jen naznačí, že sám vyvíjí i struktury skluznic běžek. „Němci mají projekt na univerzitě v Drážďanech za sto tisíc eur, mě to stálo doma v Žitavě jen 980 a řekl bych, že jsme v tom teď i lepší," tvrdí hrdě 40letý Müller, jenž při mazání rád poslouchá metal.
Deset párů lyží pro každého
Hned taky na ukázku přidělá lyže do držáku skluznicemi nahoru a kouskem plastu z nich strhne starý základní vosk i vše, co bylo na něm. Kartáčem dočisťuje, používá k tomu i spoustu toaletního papíru. „Když jsem kupoval v supermarketu asi čtyřicet roli, ptala se soucitně paní u kasy, jestli jsou moje střevní problémy vážné," směje se a začíná nanášet novou vrstvu. Přidá urychlovací prášky a sáhne do černého kufříku pro kovový váleček. „To je moje další tajemství," líčí Müller.
Servis nachystá každému biatlonistovi deset párů lyží a jde se na trať testovat. „Lyže pro závod jsou obyčejně hotové až deset minut před startem. Je to dáno tím, že se zkouší do poslední chvíle a reaguje se na konkrétní sněhové podmínky," vypráví Müller s tím, že práce pro český biatlon ho nesmírně baví. „Když dojela smíšená štafeta na bronz, nestyděl jsem se za slzy a měl i hned větší chuť do práce."
Müller prozrazuje i originální způsob, jak si přes léto vyčistit hlavu. „Jezdím ultramaratóny na kole. Zkusil jsem i závod z Trondheimu do Oslo, 600 kilometrů a 20 hodin v sedle, beze spánku," líčí otec dvou dětí, který v německé Žitavě nedaleko českých hranic vlastní i malou restauraci.