Článek
Přestože Pärmäkoskiová patří ke sportovcům, o kterých se v severské zemi nejvíce mluví a píše, o jejích osobních problémech krom nejbližšího okruhu přátel a rodiny nikdo nevěděl.
Její kniha s výstižným názvem „Otevřená“ popisuje vzestupy a pády její kariéry. Okolnosti rozpadu manželství a její život v posledním roce pak úspěšná závodnice sama definuje jako průchod peklem.
Lyžařka, která má doma z mistrovství světa a olympijských her dvouciferný počet medailí, ovšem bez nejcennějšího kovu, přiznává, že v posledním roce si sáhla na dno. „Život byl peklo, měla jsem panické ataky a přemýšlela, kolik léků ještě moje tělo snese,“ píše Pärmäkoskiová.
„Byla jsem tak dole, že jsem pochybovala o tom, jestli to vůbec zvládnu. Bylo děsivé si uvědomit, že se rozhoduji mezi tím vzít si léky, nebo vypít láhev vína,“ popisuje.
Na jejích výkonech na běžeckých tratích se životní marast až tolik nepodepisoval. V minulém ročníku v Lahti vyhrála závod Světového poháru na 20 km klasicky, byla druhá v týmovém sprintu. Na bedně stála ještě v Oberhofu se štafetou, několikrát vyjela TOP 10.
Potýkat se v posledním roce přitom musela nejen se ztrátou manželství, ale rovněž i se smrtí čtyřnohého přítele, fenky Carly. Už v minulosti Finku tížily panické ataky, v poslední době ale vše vyvrcholilo. Sama popisuje, jak stačilo málo k vypuknutí záchvatu, například jen ponožka upuštěná na podlahu. „Dvakrát jsem sjela autem ze silnice, protože jsem kvůli pláči nic neviděla,“ přiznává Pärmäkoskiová.
Světlo na konci tunelu psychického strádání nakonec nalezla, pomohla jí k tomu i vlastní kniha, a to v tom smyslu, že na své problémy najednou nebyla sama. „Poslední rok byl nejtěžší. Stalo se toho tolik a byly to velmi těžké časy. Nyní o mně moje rodina a přátelé vědí mnohem více a to je pozitivní věc,“ uvažuje.
Třaskavá autobiografie vyvolala pozdvižení i mezi ostatními lyžaři. Jak už to v případě duševních chorob bývá, její kolegové o jejím splínu neměli tušení.
„Přinutilo mě to přemýšlet, jak silná ve skutečnosti je. Oceňovala jsem ji jako člověka i jako sportovce a že si troufá být tak otevřená,“ okomentovala autobiografii své kolegyně z reprezentace Jasmin Kähäräová pro list Ilta Sanomat. „Každý má své kostlivce ve skříni. Její otevřenost může pomoct dalším lidem,“ přitakal dvojnásobný medailista z MS Ristomatti Hakola.
A přesně v to doufá i samotná autorka. „Doufám, že to pomůže těm, kteří stejně jako já chtějí bojovat v duševní bitvě, ve které jsou,“ vzkazuje Pärmäkoskiová.
Finská běžkyně uvažovala i o tom, jestli má v kariéře pokračovat, nebo skončit. Nakonec vyhrála první varianta, přestože v knize se nevyhýbá ani konfliktům a šikaně ve finském týmu. Teď je dle jejích slov ovšem mezi reprezentačními kolegy mnohem lepší atmosféra.
V minulém roce po sklence alkoholu sáhla poprvé po 12 letech, nyní ji odložila a je znovu připravena bojovat o co nejlepší výsledky na trati. Pomoct jí k tomu má i nový čtyřnohý přítel Edvina.
