Článek
„Sice už dva roky bydlím jinde, ale pořád mám v Harrachově spoustu kamarádů. Jako malý jsem na ty můstky často lezl, ještě než jsem začal skákat. A vždycky si představoval, že se tam objevím při nějakém velkém závodu,“ přiznává sedmadvacetiletý Hájek. Od čtvrtka, kdy se v Harrachově skáče kvalifikace, se mu dětské sny naplní.
I když se mu na můstcích třeba tolik nedařilo, na mamutu vždy pookřál. S výkonem 236 metrů ze slovinské Planice dokonce drží český rekord. „Lety jsou má priorita,“ říká. „Teď přišla forma i na normálních můstcích, tak bych měl mít na to prát se s nejlepšími,“ věří Hájek. Při sérii závodů na severu Evropy se hned třikrát vešel do první patnáctky.
Ve vzduchu je silný
V čem je Hájkova letecká síla? Především v technice. „Nemám skok založený na dynamice odrazu, ale hlavně na technice a letové fázi. A její vliv roste přímo úměrně délce skoku,“ vysvětluje. Ve vzduchu tráví při letech téměř šest sekund. „Nedokážu to popsat, ale cítím, kde a jak se mám při letu uvolnit, kdy spíš natáhnout,“ popisuje muž přezdívaný Tommy.
Toto označení si vysloužil podle bývalého norského skokana Ingebrigtsena. „Skončil třeba 40. na normálním můstku, přišly lety a on byl výbornej. Navíc jsem jako mladý skákal podobným stylem jako on, vždycky jsem hodil takovou šipku. A přezdívka mi zůstala,“ říká.
Při závodech bude mít v hledišti spoustu kamarádů, přítelkyni ale ne. Biatlonistku Evu Puskarčíkovou totiž čekají závody Světového poháru ve finském Kontiolahti. „Asi by mě ráda viděla, na druhou stranu u závodů vždycky trne a je taková úzkostlivější,“ usmívá se Hájek.
