Článek
Nezvažovala jste, že vyrazíte pozdravit své reprezentační parťáky?
Původně jsem za nimi chtěla jet. Oni měli vyrazit na Pitztal, jenže sněhové podmínky jsou všelijaké. Před měsícem v Rakousku napadl metr sněhu, ale na Pitztale se pak zřítil kus stály, tak jsou na Stelviu. Vypadá to tam hezky, mají tam trať, jsou spokojeni.
Chybí vám snowboarding, když vidíte fotky ze svahů?
Trochu jo. Samozřejmě, když je hnusně a ledová trať, tak tolik ne. Ale jak byli přes léto v Argentině a Chile, viděla jsem, jak měli hezky, jeli i freeride, tak to jsem jim záviděla. To asi každý, kdo má rád hory.
Před dvěma lety jste se postupně vracela po zranění kotníků, vloni jste na podzim absolvovala soutěž StarDance. Bylo tím pro vás snazší změnit režim a opustit ježdění?
Je pravda, že minulý rok takový byl a ta změna není taková. Pořád se hýbu, zajdu lehce do posilovny, mám čas i na jiné věci. Můžu být víc doma, ale snowboard mi bude chybět vždy.
Jezdit na koni už asi nemůžete…
To ne, ale chodíme na vycházky, kdy vyvenčím koně i psa. Říjen je na to úžasný, dá se chodit po lesech. V Krkonoších jsem vyrazila i na kolo, aspoň na deset kilometrů, ona i ta posilovna je spíš doplněk, s tou předchozí tréninkovou nemá moc společného.
Ale zníte, že těhotenství zvládáte v dobré náladě.
Já neměla žádná očekávání nebo představy. Ale docela to jde, cítím se velmi dobře, můžu se bez problémů pohybovat, i když ne tolik sportovat. Ani na to tolik nemám chuť, protože pak máte tendence srovnávat, jak jste se cítili předtím. A samozřejmě se zadýchám dřív, nemám výkonnost.
V nadcházející zimě se na Dolní Moravě pojede závod Světového poháru, po kterém český snowboardkros dlouho toužil. Mrzí vás, že bez vás?
Samozřejmě mrzí, ale jsem strašně ráda, že se tu pojede. Byl náš velký sen uspořádat tady svěťák, klukům se minulou zimu dařilo, teď to může gradovat, stejně by to nebylo jen o mně. Věřím, že diváci dorazí a bude je to bavit, na Dolní Moravě proběhly velké úpravy, trať staví Emil Novák, který ještě v Soči závodil. Snad bude sníh, klukům to v přípravě šlo, pojede se individuální i týmový závod, tak se můžou předvést i holky Kája Hrůšová se Sárou Strnadovou. Doma se vždycky chcete ukázat divákům i té komunitě závodníků z jiných zemí.
S ohledem na termín vašeho porodu je možné, že byste na Dolní Moravu dorazila?
Termín si chceme nechat pro sebe, ale kdyby ta možnost byla, hrozně ráda bych dorazila. Slibovat to nemůžu, ale i Michal Dusík říkal, že by mě tam určitě přivítal.
Že byste vystrnadila z role televizního experta Jakuba Flejšara, vašeho bývalého kouče?
Flašku určitě vystrnadit nemůžu, jedině doplnit. (směje se) Zkusila jsem si to už při olympiádě v Číně, kde jsem bohužel nemohla jet, Michal říkal, že mám dveře otevřené, i když o tom už ví kolikrát víc než my. Určitě se budu na závody ráda minimálně dívat v televizi.
Pohlaví potomka si s manželem Markem necháváte pro sebe?
Necháme, protože ho ani my nevíme.
Tak si ani nemůžete vydělat u jedné sázkové kanceláře, která vypsala kurzy na pohlaví vašeho potomka, jeho jméno, a dokonce i den narození.
To ne. Ale přijde mi to trochu bizár. Já o tom nevěděla, až Márovi to řekl kolega při natáčení. I když ta vypsaná jména jsou klasická z rodiny, tak se ani nemůžeme inspirovat. (úsměv)
Eva Adamczyková se svým manželem Markem
Vy jste vyrůstala ve Vrchlabí, teď žijete v Praze. Máte jasno, kde byste chtěla, aby vaše dítě vyrůstalo?
Takhle jsem nad tím nepřemýšlela. Bude záležet na Markově práci i mých povinnostech, naštěstí Česko je malé, do Vrchlabí pravidelně jezdím za ségrou i kamarády. A co si budeme povídat, zima v Krkonoších je hezčí než v Praze.
Jaké mělo vaše těhotenství ohlas mezi soupeřkami?
Pár hned gratulovalo, mezi další to roznesli až kluci v Argentině a Chile, kde byla většina týmů. Psala jsem si s Rakušankou Piou Zerkholdovou, s níž jsem dobrá kamarádka, i u ostatních holek mi přišlo, když gratulovaly, že jsou zároveň smutné, když se teď na závodech nepotkáme. A Chloe Trespeuchová (vítězka SP), která je podobně stará, je také těhotná.
Už jste si v hlavě promítala scénáře, za jakých okolností by byl reálný návrat do Světového poháru, případně přišla na to řeč s trenérem Jelínkem?
To jsme neotvírali, teď mají starostí dost a stejně ukáže prvních pár měsíců, jestli budu nastavená, že bych se chtěla vrátit. Mám rodinu i tým, kteří mě vždycky podporovali, ať jsem si vymyslela cokoliv. Ale muselo by mi to dávat smysl. Určitě to jde, jedna Britka jezdila s dítětem, Italka Raffaella Bruttová také. Ale je to velká zátěž pro rodinu, když se tak rozhodnete, takže by tomu určitě předcházely dlouhé rodinné večery.
Co by vás lákalo zpět na svahy? Touha dělat to, co vás celý život baví, nebo třeba i blížící se olympiáda v Itálii?
Pro mě by bylo zásadní, že by mi chyběl ten sport a závodění, byla bych bez něj nespokojená. Samozřejmě olympiáda v Evropě je lákává, byla by blízko, atmosféra v alpských střediscích bude taky krásná. Ale není to stěžejní, to by byl spíš bonus navíc.
Volnějšího programu jste využila i k návštěvě nové řady StarDance. Přišla nostalgie?
Měla jsem smíšené pocity. Bylo krásné tam být a zároveň vědět, že mě nečeká vystoupení a můžu koukat jen na ty nervózní páry, minimálně ty VIP soutěžící. (úsměv) Ale když se začalo tančit, tak to se mnou cukalo. Seděla jsem tam s Vávrou (Hradilkem) a Ivou Kubelkovou a říkali jsme si, že bychom si hned trsli. Když slyšíte tu znělku, vzpomenete si na zákulisí, jak vám před tím večerem bylo lehce špatně od žaludku, ale pak vás ten tanec bavil…
Máte v nové řadě svého favorita?
Nemám, zatím se rozkoukávám. Byla jsem se podívat na tréninku Kuby (Mazůcha, s nímž vloni tančila) s Chili, moc se mi líbilo, jak to vymyslel s těmi šálami, bohužel je pak při vystoupení zradily šaty. Ale je to krásně vyrovnané, na Jirku Ježka jsem obdivně koukala, Oskar Hes, to je tanečně jiný vesmír… Je to zase skvělý mix, byla jsem ráda, že jsem s těmi lidmi mohla potkat, je hezké, jak jsou do toho ponořeni, jako jsme byli vloni my.
