Článek
Večerní šaty jste na vyhlášení oblékla už bez ortézy, jak pokračuje rekonvalescence?
Jsem ráda, že si můžu chvíli hrát na princeznu… Ortézu jsem sundala teprve před třemi dny, pohyby jsou trochu tuhé. Ale v pondělí jsem měla kontrolní rentgen, který jsem hned posílala do Innsbrucku doktorovi, jenž mě operoval. A říkal, že to vypadá výborně a můžu začít ruku rozcvičovat. Tak jsem každý den v posilovně, makám na nohy. A snažím se ježdění na lyžích a snowboardu aspoň vizualizovat a doufám, že brzo budu drandit na kopci.
Ale světové šampionáty ve snowboardingu i sjezdovém lyžování jsou na programu už v únoru. Je to reálný cíl?
Nedokážu říct, pořád čekám na zelenou od doktorů, abych mohla na sníh, to je pro mě důležitá věc. Zatím jsem ji nedostala, snad přijde brzo…
Snowboardistka a lyžařka Ester Ledecká před vyhlášení ankety Sportovec roku 2022.
Kolik času byste potřebovala na přípravu, než se pustíte do závodů?
Reálně bych potřebovala asi tři měsíce a ve finále to budou tak tři dny…
Jak vás teď následky zranění omezují?
Nemůžu moc zběsile mávat. Když mám ruku u těla, je to úplně v pohodě, ale od těla ji dám tak na 90 stupňů a tahá. Je ještě brzo, ortézu jsem měla skoro měsíc, ty svaly nebyly používané a jsou zatuhlé. Ale z první operace vím, že to pak šlo docela rychle.
Sledujete v televizi sjezdařské závody bez vás?
Některé ano. Hlavně kluky, to je v pohodě, na ně jsem zvyklá koukat i během sezony. Ale když jsem se dívala na holčičí závody, bylo to trochu těžší… Jsem zvyklá, že když se na ně koukám, tak během několika minut pojedu ten kopec taky. Teď je to takové zvláštní, ale je pro mě důležité ty závody vidět, podívat se, jak jsou postavené brány, abych v tom zůstala…
Snowboardistka a lyžařka Ester Ledecká před Sportovcem roku.
Co jste říkala na víkendový kousek Italky Sofie Goggiaové, která si jeden den zlomila kůstky v ruce, podstoupila operaci a druhý den vyhrála závod?
Já už mám tyhle záprstní kůstky odoperované a také jsem druhý den stála na lyžích. Ale ona je brutální, klobouk dolů. Hlavně nechápu, jak se dokázala vzpamatovat po narkóze, já jsem z ní vždycky úplně hotová. Ona je velká bojovnice, to už dokázala, když tři týdny po zlomenině nohy jezdila na olympiádě. Fakt ostrá závodnice.
Vyptávají se soupeřky, jak jste na tom?
Jo, všechny, co na mě mají číslo, to je hrozně milé. Sleduju Sofii, samozřejmě Ilku Štuhecovou, která také jezdí na lyžích Kästle a je moje dlouholetá kámoška. Pár zpráv jsme si vyměnily, ale holky se soustředí na sezonu a já na uzdravování.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jak vyplňujete čas, kdy nemůžete naplno trénovat?
Můžu dohánět studium na Vysoké škole finanční a správní. Někdy v příštím roce bych chtěla už napsat diplomku, udělat státnice a uzavřít to. A ze sportovního hlediska si snažím držet režim, vizualizovat nějaké věci. Ale je to fakt divné období… Největší šok byly první asi tři měsíce po zranění, kdy jsem nevěděla, co s časem. Teď už jsem si to dokázala lépe zorganizovat.
Musí to být pro vás, která závodění milujete, velký nezvyk…
Těžký… Hlavně, když jsem koukala právě na Sofii, jak byla ze dne na den zpátky. A já zrovna měla ten rentgen a dostala zprávu od doktora, že můžu pomalu začít, ale sníh ještě musí počkat. To bylo poměrně složité.
K závodění budete ještě potřebovat podepsanou reprezentační smlouvu se svazem…
Nejsem u každého vyjednávání, to by mě vysálo. Ale můj tým s právníky na tom pracuj a co vím, tak se to blíž nějakému zdárnému konci. Tak doufám, že budou obě strany spokojené.
Nebojíte se tedy, že už byste byla zdravá a stejně nemohla závodit?
Zatím jsem nad tím takhle neuvažovala. Jsem docela optimista a věřím, že se domluvíme.
Užijete si teď víc vánoční svátky, když nemůžete naplno trénovat a závodit?
Je to snad poprvé, kdy jsem si dokázala užít předvánoční atmosféru, podívat se po světýlkách, naladit se. Dokonce jsem v úterý byla na Jankově koncertu, měl ho v Praze v Doupěti, tak jsem si řekla, že se musím podívat, a také mě to vánočně naladilo. A asi poprvé za kariéru mám všechny dárky už teď. Akorát teda nejsou zabalené…
I do příprav jste se zapojila?
Zrovna jsme měli rodinný sněm, kde jsme si řekli, kdo přinese jaké kapry, do jaké rodiny půjdou jejich hlavy, aby se udělala polévka, skoro s elektronickou tužkou jsme rozebírali, kdo má co za povinnosti. (úsměv) Já naštěstí žádné nemám, protože všichni vědí, že neumím vařit, tak je pak budu jenom jíst.
A koukat na pohádky…
Jasně, ty miluju. Z českých asi Popelku, jinak mám nejradši Santa Clause s Timem Allenem.
