Článek
Jak prožíváte konec zimy? Jste s přibývajícím věkem víc rád, že je na lyžařské scéně takřka dobojováno?
Je mi to jedno.Ale vždycky přijdete do stádia, že už vás to štve.
Takže běhání do května ve Švédsku, jak jste to dělával v minulosti, si asi nedopřejete...
I letos končím docela pozdě. Mám to naplánované do půlky dubna.
Občas poznamenáte, že vás mrzí nezdar v běžeckém týmovém sprintu na olympiádě. Je to vskutku kaz na sezóně? Nebo najdete ještě nějaký jiný?
Ale ne. Povedla se se vším všudy. Mám medaili. Co můžu chtít víc.
Lukáš Bauer váš rival a souputník v reprezentačním týmu už naznačil, že vydrží závodit až do příštích her v Soči. Co vy?
Klidně taky. Ale já čekám, až vyberou ty přespříští hry. A podle toho se rozhodnu.
Takže dáte i ty v roce 2018?
Je mi jednatřicet. To se dá vydržet. Letos jezdili i starší.
| Martin Koukal, muž klíčových bitev |
| Umí se připravit na hlavní závody sezóny. Opakovaně zazářil, třeba i nečekaně na velkých akcích zásluhou lyžařské mazanosti: MS 03 Val di Fiemme – 1. na 50 km volně. MS 05 Oberstdorf – 3. ve sprintu dvojic (s Kožíškem). ZOH 10 Vancouver – finišman 3. štafety. Má i dva bronzy z MSJ 97 (Canmore) a 98 (Pontresina) - 30 resp. 10 km volně). |
| Rodina: manželka Vanda, syn Sebastian (3), dcera Sandra (třičtvrtě roku). |
| Zúčastnil se horolezeckých expedic Huascarán 2001, Kančendženga 2002, Čo Oju 2004. Při té poslední spolu s nejlepším českým horolezcem Radkem Jarošem dosáhl 10. května 2004 vrcholu ve výšce 8201 m nad mořem. |
Jak moc již teď plánujete, co vylepšit pro příští sezónu?
Už jsme něco s Bárou (osobním trenérem Baranykem) probírali, chci do toho zase zapojit Christera Skoga (švédský odborník). Musíme to promyslet.
S Bauerem, Magálem, spolubojovníky z bronzové štafety jste vlastně jedna lyžařská generace. Proč je v součtu tak úspěšná na rozdíl od jiných?
Těžko říci. Tak třeba u současných mladíků - Jakše, Cologny a Northuga (všichni se narodili v roce 1986) - je jasný vliv Černobylu (úsměv). A u nás? Měli jsme štěstí na trenéry a vyrůstali jsme v partě. To je asi nejdůležitější.
Co plánujete na údobí oddechu?
Stavbu domu. A na kajaku chci přejet z Evropy do Afriky. Když to nevyjde, tak třeba další rok. Kamarád je cvok, já taky a bylo by to trošku dobrodružství, ale ne extra moc.
Od doby, kdy jste se stal otcem rodiny, jste opustil dobývání velehor. Nic takového jako třeba zdolávání Čo Oju už opravdu neplánujete?
Někdy třeba jo. Hory ale zaberou moc času. To se teď nehodí.
Ani žádné jiný adrenalin s vaším himálajským parťákem Radkem Jarošem nebude?
On taky jezdí na kajaku. A tu letošní cestu plánuju s naším společným kamarádem. A něco dohromady třeba taky vymyslíme.
A stavba domu?
Začnu. Pro mě to spočívá v tom, že dvakrát kopnu krumpáčem a poklepu kladívkem na základní kámen. Pak se budu chodit dívat, jak mi barák roste. A jak se tenčí konto v bance.
Opouštíte tedy nadobro Vysočinu, kde jste se narodil a začínal s lyžováním?
Ale tak to neberu. Prostě teď stavím v Liberci. Dům se dá prodat. Co já vím, kde budu za pět let. Nám se teď v Liberci líbí, tak bydlíme tam. To jen u nás se to bere takhle striktně. Že se musí žít pořád na jednom místě.
Ještě se hecujete a soupeříte s bráchou, hokejistou Pardubic?
Občas si voláme. On se první ženil, ale v dětech jsem ho předběhl. A v čem dalším. Třeba v golfu můžeme soupeřit. Když je čas, jdu si ale zahrát teď spíš s manželkou Vandou. Pokud to tedy vyřešíme s dětmi. Sandra je ještě v kočárku, to je v pohodě, ale Bastík už je dost divoký.
Máte s dětmi nějaké sportovní plány?
Tak to by bylo to nejhorší, co může být. Žádný plány! To je opravdu nejstrašnější varianta. Nechám to být a uvidí se, co je bude bavit.
