Článek
Byla to pro vás sezona nad očekávání?
Byla hodně nad plán. My si žádné cíle nekladli, s trenéry jsme se shodli, že si budeme vážit každého závodu na bodech. Ale s Turné se to rozjelo, dlouho jsem neměl ze skoků takový pocit, neskutečně mě bavily.
Vždy jste říkal, že se na můstek chcete těšit jako malé dítě na čokoládu. To se dařilo?
Přesně tak, to jsem prožíval, až na posledních čtrnáct dnů, kdy výsledky byly sice vynikající, ale už jsem trochu byl zdravotně na dně. Přesto jsem se na závody dokázal zkoncentrovat.
Před vaším posledním závodem ve středu v Tronhdeimu už jste neabsolvoval tréninky.
Táhlo se to delší dobu, ale už jsem neměl sílu ani na tréninky. Jen jsem ležel v buňce, ale chtěli jsme soutěžní skok absolvovat, protože za rok se tam bude skákat mistrovství světa.
Fit jste tedy nebyl ani v úterý, kdy jste byl po prvním kole pátý a pak devátý?
To bylo podobné, jen s menší intenzitou. Po závodech v Oslu na mě vlezla nějaká viróza a závodil jsem se sebezapřením, takže to deváté místo byl úžasný výsledek…
Sezona ještě neskončila, pokračuje lety ve Vikersundu a Planici. Ty byste nezvažoval, ani kdybyste byl fit?
Lety nedělaly dobře mému kolenu a celkově mělo tělo dost, už jsem jel přes limit, což viděli i trenéři. Forma přitom nebyla špatná, ale tělo dávalo signál, že už je lepší skončit.
Ale nevylučujete, že se k letům ještě vrátíte? Naposledy jste v nich závodil v roce 2020.
Určitě bych chtěl lítat, budeme muset přizpůsobit i materiál, který teď na lety nemáme ideální. Ale když se zaměříme i na tvrdší lyže, není důvod lety vynechávat.
Před Turné čtyř můstků jste v sezoně nebodoval, pak jste se rozjel. Čím to?
Klíčové bylo sebevědomí. Když jsem byl v prvním závodě v Lillehammeru 35., Gaj (trenér Trček) říkal, ať si nelámu hlavu, že když budeme pracovat dál, body přijdou. A zlom nastal při Turné, dostal jsem nové kratší lyže, zvykl jsem si na ně a získal sebevědomí, že i když se třeba nepovede skok na sto procent, na postup do druhého kola mám.
Stojí za vzestupem trenérský tým v čele právě se Slovincem Trčkem?
Jednoznačně. Gaj, Jure Šinkovec a Lukáš Hlava se skvěle doplňují. Gaj má neskutečnou energii, je v dobrém slova smyslu trochu blázen. A je úžasné, co tomu obětuje, pak si ani nedovolíte nic vypustit. Jure mi dal dohromady koleno, i když to bylo náročné, někdy mě štval, ale bez té hromady cviků by to nešlo. A Lukáš se staral o všechno včetně lyží tak, že jsem měl i nejvyšší rychlost na nájezdu, což za kariéru nepamatuju. Patří jim dík.
Trček v létě zařadil do přípravy hip hop, přišel s nějakými originalitami i v zimě?
Spíš zařadil jiné protahování, aby to nebylo monotónní, tolik času zase v sezoně není. Ale v přípravě určitě zase bude i hip hop, je dobrý na koordinaci a uvolněnost, která mi často chybí. A on ví, co dělá.
Na operované koleno už se můžete spolehnout jako dřív?
Posledních čtrnáct dnů úpon bolel, měl jsem co dělat sejít k lavičkám. Na můstku na to zapomenete, Gaj má kontakty na slovinské fyzioterapeuty, kteří mi pomohli. Věřím, že teď po dvou týdnech volna o něm nebudu vědět.
V Trondheimu jste po prvním kole na středním můstku útočil na stupně, na nichž jste nebyl osm let. Je to pro vás ta hlavní motivace?
Je to tak, proto ten sport dělám. Lidi se můžou dívat skrz prsty, když jsem dvacátý a mluvím o stupních vítězů. Ale pro mě je motivace se tam vrátit a třeba ještě Světový pohár i vyhrát. Neříkám, že se to povede, ale až jednou skončím, chci si bez výčitek říct, že jsem pro to udělal všechno.
Když vydržíte jako Japonec Noriaki Kasai, máte na to klidně ještě sedmnáct sezon. Jaké bylo si s ním zase po delší době zazávodit?
To je úžasné. I když i trochu demotivující. Když skočil velmi dobře v Lahti, šrotovalo mi hlavou, že když pokazím skok, bude přede mnou a dají mi to sežrat. (úsměv) Klobouk dolů, nejde popsat, co musí dělat, aby se takhle držel, to už se nikomu nepovede.
Vy jste objížděl Světový pohár sám, žádný další český skokan na něj výkonnost nemá. Nebylo vám občas smutno, že nemáte společnost?
Spíš jsem si užíval, že jak mám doma dvě malé děti, tak si v klidu odpočinu. Nevadí mi to, navíc mám mezi zahraničními skokany spoustu kamarádů.
S kým držíte nejvíc?
Třeba s Poláky, teď jsem se loučil s Kamilem Stochem a říkal mu, že už na lety nejedu a mám volno, tak mi přišlo, že mi trochu záviděl, jak nemá ideální sezonu. Ale rozumím si i se Simonem Ammannem, Slovinci, je jich víc.
Na co se teď po sezoně v rámci volna nejvíc těšíte?
Jak si odpočinu, budu chodit s Kájou (starší syn) na hokej a až bude hezky, začnu pracovat na zahradě. Žena je v práci, děti ve škole a školce, tak mám dopoledne volné, to jsem dlouho nezažil.
Nezvažoval jste jako fanoušek fotbalové Slavie cestu na zápas s AC Milán?
Zvažoval, jsem permanentkář, tak jsem si mohl koupit lístek. Ale jak jsem se vracel z Norska, bylo by to hektické, a rozhodl jsem se dobře, s teplotou bych si to tam moc neužil…
