Koudelka už v Harrachově lístky falšovat nemusí. Teď věří v pomoc Krakonoše

Určitě, už v Lahti se mi vedlo v soutěži týmů a od té doby jsem si začal věřit. Do toho závodu jsem to kazil já nebo vítr a teď v Trondheimu a Oslu už bylo vidět, že když si člověk věří a třeba i trošku pokazí skok, nic se neděje, pořád to na desítku stačí.

Přibylo skoků na velkém můstku. Po těch problémech mi můstek hodně chyběl, potvrdilo se, že potřebuju skákat a pak se to otočí. To se díky bohu stalo a teď jsem na tom psychicky nejlíp, co jsem kdy byl.

Nepočítal jsem je, ale de facto jsou to jen ty závodní, plus nějakých dvacet ve Visle, kde jsme byli trénovat před Willingenem. Moc toho není, ale forma se stabilizovala.

To je pravda, ten pro mě bude velkou neznámou.

Tolik ne, říká se, že když to jde na normálním můstku, půjde to i na mamutu. Trochu spoléhám na to, že nebudu dávat do odrazu tak extrémní sílu jako na normálních můstcích, kde jsem skok trošku strhával a technika šla stranou. Na mamutu to tak dělat nebudu, budu skákat tak na 70 procent uvolněně, to je klíč k úspěchu.

Nemá cenu říkat, že nejedeme pro medaili. Ale to mluvím o soutěži týmů, nepředpokládám, že by to padlo v jednotlivcích. Já když budu skákat v pohodě, bude i výsledek dobrý. Po tom, co jsem si prožil, na sport koukám z druhé stránky. Zdraví je důležité, nebudu se stresovat, když se závod nepovede.

Zaprvé jsme doma, věřím, že nám Krakonoš sešle dobrý vítr, pak je šance třeba i na ty stupně. Já si ten samotný můstek moc nepamatuju, jsou to vždycky takové nervy, že přijedu a každý rok je pro mě úplně nový. Ale když skočíte, dostaví se ten pravý adrenalin.

To je, ale asi ne zrovna v Harrachově. Já měl největší nervy v Planici, navíc to tam teď ještě zvětšují. I Richie (bývalý reprezentační kouč Schallert – pozn. red.) mě do Planice moc pouštět nechtěl, říkal, ať si uvědomím, že to není žádný Kindergeburtstag (dětské narozeniny), to ve mně zanechalo respekt.

To si pamatuju, s klukama z Harrachova jsme falšovali lístky. (směje se) Já žádný neměl, tak se mi snažili vytisknout akreditaci, což moc neprošlo. Bylo to vtipné, když já si s počítači netykám ani teď, natož tehdy. Ale nakonec jsme sehnali originální lístek.

Chodí mi zprávy: „Ahoj, jak se máš? Hele, neměl bys lístky?“ Já ani nevím, kolik lístků dostaneme. Ale doufám, že lidi přijdou už na kvalifikaci.

Ten půjde dolů tak jako tak, už bych ty vlasy nejradši sundal teď. Ale řekl jsem si, že vydržím do konce sezóny, pak půjdu dohola.