Článek
Po pěti týdnech se vrátila z tradiční předsezonní přípravy v Chile. „Ještě jsem trochu ztracená v čase,“ omlouvala se s úsměvem. Ale pak už mluvila o svých plánech, přáních, cílech a třeba i kuriózním zážitku s dopingovou kontrolou.
Ta vás vloni před předsezonní tiskovou konferencí zdržela, absolvujete jich jako obojživelnice dvojnásobný počet?
Jsem vedená pod oběma sporty a komisaři spolu nekomunikují, takže někdy přijdou obě kontroly naráz. Stalo se mi po výhře na snowboardovém mistrovství světa v paralelním slalomu v Lachtale, že se mi nechtělo čurat. Tak jsem vypila snad čtyři litry vody na ex a úplně se začala motat. Až pak jsem se dozvěděla, že otrava vodou může mít stejné projevy jako otrava alkoholem, což nemůžu srovnat, protože jsem se nikdy neopila. Ale motala jsem se a nemohla vylézt na rotoped. No a když jsem přišla na večeři mezi snowboardisty, kteří mi začali tleskat, a já se držela věcí, abych nespadla, ptal se mě trenér, jestli jsem začala slavit brzo, když mám druhý den zase závod. A víte, co jsem pak zjistila?
Povídejte.
Můj strejda pracoval ve Vancouveru v blázinci. A říkal, že tam měli vyloženě oddělení pro lidi, kteří se nalévají vodou tak, že to způsobuje stav podobný opilosti.
Vy jste si přes léto užívala vody spíš prostřednictvím windsurfingu, tradičně ve spojení s odpočinkem na řecké Lefkádě?
Mě klasický odpočinek nebaví. Neumím si představit se opalovat na lehátku, to se spíš opaluju, když surfuju nebo jezdím na vodních lyžích. Měla jsem tam s sebou fyzioterapeuta Láďu Poláška, byla to zábava, a když jsem mu chtěla odjet, tak jsem mohla, protože on tak rychle nesurfuje. (úsměv)
Před sezonou je tradiční alchymií ve vašem týmu poskládat závody tak, abyste mohla jezdit na lyžích i snowboardu. Jak se vám to letos povedlo?
Trenéři Franz (Gamper) s Tomasem (Bankem) jsou přesvědčeni, že na nás FIS (Mezinárodní lyžařská federace) kuje boudu. Snad všechny rychlostní lyžařské závody se kryjí se snowboardovými, divné, že u obřáku a slalomu se to nestává. Tak jestli si to na FIS přečtou, ať si dávají pozor. (úsměv) Já doufám, že to úmysl není, naštěstí snowboardová sezona začíná dřív, tak plánuju začít v Číně. Bude to trochu harakiri, z Evropy se přesuneme do Číny, pak rovnou do Ameriky, kde mi začne sezona na lyžích v Beaver Creeku. Jetlag bude přísný, ale my se toho nebojíme, snad nebudu na závodech usínat a odjedu to se ctí.
Ester Ledecká do sezony vstoupí už koncem listopadu.
Na druhou stranu lyžařské mistrovství světa v Rakousku a snowboardové ve Švýcarsku se nekryjí, a tak byste po osmi letech mohla bojovat i o snowboardové medaile.
To je senzační. Sice se snowboardový šampionát kryje s finále lyžařského Světového poháru, ale je úžasné, že nejsou proti sobě. Takže plánuju oba.
Co kdybyste byla v lyžařském Světovém poháru ve hře o malý glóbus? To by bylo asi těžké rozhodování…
To by bylo, ale je to hodně daleko. Nejlepší by bylo, kdybych jezdila tak strašně dobře, že bych si ten glóbus vyjela už dřív a pak mohla na snowboardové mistrovství světa. (úsměv)
Na snowboardových závodech jste naposledy nepostoupila do finále v roce 2019. To asi soupeřky nebude úplně štvát, když dáte přednost lyžařským Světovým pohárům.
Je pravda, že když přijedu na snowboard, jsou vždycky radši kluci… Ale holky to nesou statečně, jsou to skvělé závodnice. A vloni mi pomohlo, že jsem měla snowboardového trenéra (Justina Reitera) v Evropě na lyžařských závodech, kde pomáhal, a já mohla trénovat.
Přece jen už jste zažila i pár nepříjemných zranění. Řeknete někdy trenérům, že už nemůžete?
Ne nahlas. (úsměv) Láďa Polášek se o mě stará na lyžích, snowboardu i během letní přípravy, takže ví, co mám za sebou. Občas je až moc přísný, že můžu udělat jen tohle, tak dojde na přemlouvání. A když se dá dohromady s Justinem, který řekne, že už je to poslední jízda a jestli ne, tak mi vyhrožuje třemi dny volna nebo začne vyndávat brány… Ale ne, jsem ráda, že mě hlídají, abych se cítila dobře jako Ester, a ne jen jako závodnice.
Do Světového poháru naskočí po pěti letech i legendární Marcel Hirscher díky divoké kartě od FIS a v barvách Nizozemska. Jak se na něj těšíte?
Strašně! Bude to dobré pro celé lyžování, ať se mu bude dařit, nebo ne. Když pojede on, všichni na něj budou čekat klidně do čísla 50, já určitě. A předtím uvidíte dvacet lidí, které byste jinak nesledovali. Ale on se dostane do elitní třicítky raz dva. Jsem strašně vděčná, že jsem mohla sledovat jeho kariéru, když jsem vyrůstala, a budu u toho teď, když se vrací zpět a tu kariéru si ještě prodlouží.
