Článek
Jaké to je, převzít dvě prestižní trofeje za jeden večer?
Úžasné. Na vyhlášení jsem jel s ostatními oceněnými sportovci a viděl jsem, že tihle kluci vyhráli mistrovství světa v atletice, támhle sedí plavkyně (Švédka Sarah Sjöströmová). A mně přišlo neuvěřitelné s nimi sedět jako lyžař. Ano, v Rakousku jsme asi nejpopulárnější sport, ale pro Evropu a svět je lyžování pořád malý sport.
Mohl byste útočit na sedmý triumf za sebou, jenže přišlo zranění…
Mám tři měsíce od zlomeniny kotníku. Ale stejně si myslím, že je čas na změnu. Také stárnu a není možné to dokazovat pořád znovu.
Když kvůli větru zrušili úvodní obří slalom v Söldenu, Američan Ligety naznačil, že vám tak mohli vyjít vstříc, abyste neztratil šanci na celkový úspěch.
Mně to samozřejmě hraje do karet, soupeři mi neodskočí. Ale já v neděli zrovna seděl s přáteli, snídali jsme typickou bavorskou klobásku a já doufal, že se pojede. (úsměv)
Jak probíhá vaše rekonvalescence?
Doktoři říkali, že pár týdnů musím počkat. Ale už čekám dvanáct týdnů… Chtěl jsem závodit už v Söldenu, ostatní říkali, že to je bláznivý nápad, a ukázalo se, že měli pravdu.
Kdy tedy budete moct naskočit do Světového poháru?
Nemám tušení. V neděli si zase zkusím nazout přezkáč, což je největší problém. Levi příští týden by byl zázrak, to je podle mě bez šance. Ale koncem měsíce se Světový pohár přesouvá do Ameriky, tam už bych snad závodil mohl.
Co teď můžete dělat?
Nic. Vůbec nic. Jen chodím na procházky se psy, protože doktoři mi řekli, že jsem toho dělal až příliš, a že když nechám zlomenou nohu víc odpočívat, bude se léčit rychleji.
V Atomic týmu jste s Ester Ledeckou, která má i dva světové tituly na snowboardu…
Je úžasná, sám jsem jí říkal, že nás všechny inspiruje. Být ve dvou sportech na takové úrovni, je pro mě neuvěřitelné. Klobouk dolů, fakt.
Jak jste na tom vy se snowboardingem?
Zkusil jsem to jednou. Ale jsem úplně bez talentu. (směje se)
