Článek
Jaké to je, usednout v jednadvaceti letech na český lyžařský trůn?
Je to pro mě obrovská pocta dostat se do společnosti tak vynikajících sportovců. Ale já se dívám do budoucna, věřím, že budu závodit líp a líp. Chci si klást stále vyšší cíle. A pak možná anketu někdy vyhraju znovu.
Kam si vystavíte korunku, kterou jste dostala?
Skončí mezi ostatními cenami. Dřív jsem si je vozila do Špindlerova Mlýna, ale už mám zařízenou pohárovou místnost v pražském bytě.
Kdy jste vaše glóby viděla naposledy?
Před týdnem. Když se na ně podívám, vybaví se mi celá nádherná sezóna. Byly to krásné závody, všechno vyšlo podle plánu. Moc jsem si to užila.
Jak s odstupem hodnotíte vstup mezi sjezdaře?
Pořád tomu nevěřím, byla to bláznovina. Jet první závod v Garmisch-Partenkirchenu, navíc bez velkého tréninku... Hlavně že se to obešlo bez úrazu, riziko existovalo, nemám tolik naježděno. Nakonec jsem i bodovala, takže super.
Po sezóně jste absolvovala i menší lyžařské závody. Teď už jste bez lyží?
Odložila jsem je v polovině dubna. Dala jsem si pauzu, doháněla školu. Ale stejně jsem se pořád hýbala.
Zkoušela jste nějaké nové sporty?
Kickbox. Hrozně jsem si ho oblíbila. A jinak klasika, hrála jsem plážový volejbal, jezdila na bruslích, chodila běhat. Prostě v pohodě. Hlavně mě ale chytil ten kickbox, jsem do něj úplný magor.
Nebojíte se monoklu?
(směje se) Zatím jsem k žádnému nepřišla, jsem teprve v začátcích.
Jaké máte ohlasy od trenérů, kteří vás kickbox učí?
Říkají, že mám zdravou agresivitu, mlátím kolem sebe. Další efekt to zatím nemá, ale je to legrace a docela se vyřádím.
A co vaše záda? Jsou v pořádku?
Musím to zaklepat, drží. Konzultovala jsem další přípravu i v Centru pohybové medicíny, dostávám cvičení od fyzioterapeuta. I když spolu nejsme každý den, tak makám a dělám všechno, abych předešla problémům.
