Článek
Po dvou závodech ve dvou dnech a příjemných povinnostech zlaté medailistky ve vás převládá únava, nebo jste stále na vlně radostné euforie?
Všichni jsme unavení, přece jen toho bylo dost. K tomu náročné počasí a trochu se pořád peru s tříhodinovým posunem a v noci se probouzím. Ale nálada je aspoň u mě furt super, i když v týmech to nebylo příjemné ježdění v tom sněžení a dešti.
Dají se srovnat emoce, které jste zažila po zlatu před čtyřmi lety v USA a ty čerstvé z Gruzie? Promítla se vám hlavou cesta, kterou jste musela urazit od těžkého zranění?
V Americe jsem vnímala, že se mi konečně povedlo mistrovství světa vyhrát a mohla jsem si odškrtnout další vítězství. Tehdy jsem v sezoně hodně vyhrávala, byla na pozitivní vlně. Teď jsem se cítila v předešlých závodech dobře, ale výsledky dobré nebyly. Jsem hrozně vděčná, že se mi to povedlo tady.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jste na sebe pyšná, jak jste se dokázala vrátit? Málokdo by něco takového zvládl…
Pyšná? Asi jo. Ale spíš jsem ráda. I ten závodní den jsem si říkala, že půjdu vyhrát pro sebe, udělat si radost. Když jezdím dobře, tak proč by to nemohlo vyjít? Měla jsem pozitivní nastavení a strašně mi pomohli lidé kolem. Ti, co mi pomáhali po operaci se cvičením a návratem, sponzoři, kteří mě neopustili, prkno mi tu skvěle jezdilo… Byl to takový puzzle a já jsem ráda, že jsem dokázala, že když se chce, jde zvládnout hodně.
Když se ohlédnete za rokem a čtvrt od zranění, který moment byl pro vás nejtěžší?
Bylo jich víc. Určitě po zranění v cíli a pak dole v nemocnici, kdy mi řekli, že mám zlomené nohy, to bylo těžké. První čtyři dny v nemocnici jsem se cítila osamocená, chtěla jsem domů, to bylo také nepříjemné. Pak samozřejmě, když jsem chtěla dělat věci, které jsem myslela, že už zvládnu, ale pořád to nešlo. A náročný byl i podzim, kdy jsem na soustředěních sice stála na snowboardu, ale mohla jsem jezdit jen volně a bála se zahranit…
Jaký měl váš návrat ohlas mezi soupeřkami, třeba bronzovou americkou veteránkou Lindsey Jacobellisovou?
S ní jsme stály vedle sebe už na startu a popřály si štěstí… Všichni mi moc gratulovali, bylo to milé. Říkali, že to vnímají jako super comeback a že si to zasloužím.
Česká snowboardkrosařka Eva Adamczyková na MS v Bakuriani.
Po závodě jste říkala, jak se špička vyrovnává. Jenže vy jste vyhrála s obrovskou suverenitou, soupeřkám jste vždy poodjela o několik metrů…
Já to vnímala dole v cíli, kde jsem hodně koukala kolem sebe, abych nic nepodcenila. Jasně, potěšilo mě to. Na podzim jsem si říkala, že holky se zase posunuly, co když jim nebudu stačit? Ale i ta trať tady mi vyhovovala, ve finále jsme byly všechny, co jezdíme regular (postavení s levou nohou vpřed), takže jsme měly výhodu, bylo tam hodně boulí… Samozřejmě mě to těšilo, pár sezon jsem takhle neujížděla, tak jsem si říkala, že asi jezdím docela dobře. (úsměv)
Díky posunům v programu jste teď získala pár dnů volna v Gruzii, využijete je, nebo odletíte dřív?
Teď jsme řešili, že bychom zkusili odletět dřív, ale lety jsou plné. Nakonec strávíme ještě dva dny tréninkem ve zkrácené trati, pokud počasí dovolí, a v neděli bychom měli letět do Španělska na další závody.
Takže zlatá medaile s vámi teď bude cestovat na další závody?
Bylo by zbytečné trávit čas navíc v letadle nebo v autě, poletíme rovnou do Málagy a odtud do Sierra Nevady, pak zase do Curychu a na závody do Veysonnaz, takový dvacetidenní trip.
A poté poslední Světový pohár v Kanadě. Jste ráda, že si teď vydatně zazávodíte? Před šampionátem jste měly dlouhou pauzu…
Je to zvláštní sezona i tím, že sněhová situace není dobrá. Ale mně ta pauza před šampionátem pomohla, mohli jsme jezdit na Dolní Moravě a v San Pellegrinu, kde jsem získala zase jistotu. Bude to teď nabušené, tak se těším. Jen se zrušily týmové závody, takže nás čekají místo nich individuální.
Takže ještě pořádná porce bodů ve Světovém poháru. Zkusíte zaútočit na čelní místa, nebo to pro vás v této sezoně není taková priorita?
Vůbec jsem s tím nepočítala, jsem šestá, Chloe Trespeuchová a Charlotte Bankesová to mají dobře rozjeté. Budu chtít na každém závodě předvést dobrý výsledek, ale na celkový úspěch už nemám moc šancí.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Po sezoně můžete spojit oslavu zlata s třicátými narozeninami, berete je jako nějaký milník?
To ne, ani necítím, že by to tak mělo být. (úsměv)
Když jste před šampionátem odrážela dotazy na vaši plánovanou účast v letošní soutěži StarDance, ujišťovala jste, že kariéru nekončíte. Takže třeba přidáte ještě osm let jako Jacobellisová?
To je hodně dlouhá doba… Ale když se daří na závodech, je to příjemné popostrčení. Nikomu se nechce končit, když se daří. Fakt to neřeším, letos jsem si to chtěla vyzkoušet, přišel pořádný výsledek, tak jedeme dál.
