Článek
Jak složité je v současné situaci přivést na svět potomka? Vy jste měl po návratu ze závodů v Norsku přísnější karanténu, takže manželku vezl do porodnice váš otec…
Karanténa mi skončila až v pátek, ale stejně bych u porodu nemohl být, i kdybych měl po ní. Jasně, že mě to štvalo, aspoň jsem teď mohl vidět po třech týdnech staršího syna Káju, ale ten je nemocnej, tak jsme zalezlí doma. Co se dá dělat, taková je doba.
Předpokládám, že čas v domácí karanténě vám utíkal hodně pomalu.
Bylo to těžké. Vrátil jsem se po devíti dnech z Norska do baráku, kde nikdo nebyl, manželka jela s Kájou k rodičům, tak jsem tu byl čtrnáct dnů sám. A když to končilo, narodil se Adámek… Tak teď musím asi do neděle počkat, než je uvidím.
Jak se tříletý Karel těší na brášku?
Těší, pořád se o něm baví. Do poslední chvíle myslel, že bude mít spíše sestřičku Nelu, nakonec je to bráška Adámek, ale už se s tím srovnal. Teď jsem si třeba pustil hudbu, tak mi říkal, že to musím dávat tišeji, až tu bude Adámek, abych ho nebudil. Tak jen, aby mu to vydrželo. (úsměv)
Nechávali jste si jako překvapení, jestli se vám narodí syn, nebo dcera?
Přesně tak, měli jsme to tak i u Káji, manželka si možná malinko víc přála holčičku, tak jsme spíš mluvili o ní, ale samozřejmě je to úplně jedno, hlavní je zdraví.
Z pohledu skončené sezony vyšlo načasování příchodu syna na svět ideálně, v nejbližší době vás nečekají dlouhá soustředění ani závody, tak můžete být s rodinou.
To je určitě super a pro mě velké pozitivum. Budu s rodinou, zároveň už příští týden začnu trénovat, protože mám hodně věcí i doma.
Ještě o minulém víkendu se mělo skákat mistrovství světa v letech na lyžích v Planici, to byste vynechal, pokud by kvůli koronaviru nebylo stejně zrušeno?
Tam už bych nebyl, stejně jako předtím na letech ve Vikersundu, takhle jsme se domlouvali s vedením i Tondou (reprezentačním koučem Hájkem). Takže jsem vlastně přišel pouze o závod v Trondheimu, kde se odskákala jen kvalifikace.
Jak hektické to při seriálu závodů v Norsku bylo? Nejdříve se mělo skákat v Trondheimu aspoň bez diváků, na poslední chvíli byl závod zrušen úplně.
Byl to velký chaos. Už po té kvaldě se spekulovalo, že to byl poslední skok sezony a vláda závod zruší. A když jsme byli oblečeni a měli jet na můstek, tak to stopli. Nastal zmatek, jak se dostaneme pro věci, jak zařídit letenky… Nebylo to snadné.
Vy jste loni na jaře byl trochu nalomený, jestli pokračovat v kariéře, letos jste nepřemýšlel, zda se dvěma dětmi nebýt víc doma?
Určitě přemýšlel, jak jsem byl dva týdny doma sám, měl jsem na to hodně času. Ale už po nějakých čtyřech pěti dnech jsem zjistil, jak mi skoky chybí, chuť závodit mám pořád velkou. Až ta chuť nebude, pak nemá smysl pokračovat. I v té uplynulé sezoně byla nějaká pozitiva, i když celkově nebyla taková, jak bych si představoval.
Během sezony vás naštvala náhlá změna trenéra, kdy Davida Jiroutka vystřídal Antonín Hájek. Už tušíte, co vás pod novým koučem čeká?
Pro mě je důležité, že se prosadilo, abych měl k dispozici rakouský tréninkový systém. Už jsem teď podle něj trénoval, ale to byla starší verze, teď úsek zaplatí tu aktuální, na to se hodně těším. Trénovali jsme podle něj už s Richiem Schallertem, jede podle něj většina elitních skokanů. Jak bude vypadat příprava pod Tondou, ještě netuším, změna v půlce sezony není obvyklá, tak se teprve uvidí, jestli to bylo k lepšímu.
V čem je kouzlo rakouského tréninkového systému?
Je tam hodně posilování, velká makačka, jsem pak rád, když dojdu sto metrů od baráku, aniž se mi podlomí nohy. K tomu je třeba koupit právě ta deska, na níž se dělají testy, po čtrnáctidenních blocích tréninku vám tu přípravu vyhodnotí, abyste trénink upravili. Má to hlavu a patu a já tomu systém hlavně strašně věřím.
