Článek
Ladislav Míka nasbíral 44 „Jizerek", poslední dva ročníky se již do bílé stopy nevydal. „V ten pravý čas jsem se rozhodl přestat a jednou mě někdo musel překonat," bere s nadhledem ztrátu prvenství o dva roky starší Ladislav Míka.
I Ivan Jaksch však přiznává, že letošní podnik byl nejspíše i pro něj už tím posledním. „Na 97 procent už za rok nepojedu. Příští leden mi bude 78 let a už mám trochu strach ze sjezdů, na rozdíl od těch mladých. Letos jsem jel dvakrát pluhem. Už před třemi roky jsem si říkal, že je to naposledy," připouští běžec na lyžích, který měl k běžkování jako rodák z Nového Města na Moravě odmalička blízko.
Padesátikilometrovou trasu letos zvládl za 5 hodin a 93 vteřin. Na sekundu přesně o 20 minut pomaleji než na svém prvním laufu v roce 1970, kdy se jel 3. ročník závodu. Zažil tak ještě amatérské časy, kdy ještě třeba stopu před závodem prošlapával jeden ze zakladatelů akce Gustav Ginzel.
„Do Liberce jsem přišel v polovině roku 1968, v roce 1969 jsem o tom ještě nevěděl a přihlásil jsem se až v roce 1970," vzpomíná. O rok později, kdy se závod jel poprvé jako Memoriál expedice Peru, sice do cíle nedojel, ovšem od té doby se zúčastnil každé Jizerské 50. A pokaždé do konce.
Jak dokázal, že ani jednou nevynechal? „Zaprvé jsem nikdy nebyl nemocný, mám to asi od pánaboha nebo jsem to zdědil po mámě. A zadruhé mě to vždycky bavilo," vysvětluje. Gottfried Hansen (ročník 1935) jezdí pravidelně od roku 1971 a letos okruh zdolal za více než šest a půl hodiny.
Ivan Jaksch rád vzpomíná na závod, kdy se mu na trati rozbilo vázání. „Byl to takový malý zázrak. Ještě u starého typu vázání mi vyskočilo pérko a v půlmetrovém prašanu se nedalo najít. Už jsem si říkal, že to budu muset do cíle dojít po svých, když přijel nějaký mladík, vytáhl brašničku a měl přesně ten typ pérka, co jsem potřeboval. V cíli jsem ho pak už nenašel, takže mu to pérko dodnes dlužím," usmívá se člen Klubu mistrů Jizerské 50 sdružující lyžaře absolvující třicet a více ročníků legendárního běhu. Ten má zatím přes 140 členů.
