Článek
Vybavíte si ještě svůj první šampionát?
V roce 2001 v St. Antonu. Bylo mi šestnáct, najednou řekli, ať přijedu. Potkala jsem tam u cíle Rakušanku stejně starou jako já a říkala jí, že pojedu. Ptala se, jestli jako předjezdkyně. Nemohla věřit, že budu závodit, přece jen v Rakousku je jiná konkurence.
Teď přichází zřejmě poslední mistrovství světa?
Nedokážu říct. Ještě vloni v tuhle dobu byly pro mě dveře k další sezóně naprosto zavřené. Teď přišel dobrý pocit i výsledky, dveře pro další sezónu se úplně rozevřely a uvidíme, co dál. Budu to řešit podle aktuálních pocitů.
Měnila se i vaše pozice. Zprvu mladičký nováček, pak trojnásobná medailistka, později jste se vracela po vážných zdravotních problémech. Jaká je ta pozice teď?
Je jiná než třeba vloni před Soči. Tehdy jsem si hrozně medaili přála a snila o ní, ale nebylo to reálné podle výsledků, nebyla jsem ani v té v losované skupině. Teď jsem v jiné pozici, mám za sebou dobré jízdy i výsledky, vydržela jsem v elitní skupině. Odjíždím s dobrou náladou, ale snažím se nemít velká očekávání, protože vím, že mě svazují.
Koho vidíte jako největší konkurentky?
Favoritek je hodně, kromě Mikaely Shiffrinové, která vyhrála dvakrát, měl každý slalom jinou vítězku. Deset závodnic má šanci na medaili a tlak na Miki bude ohromný. Ale ona je na vlně, nezažila zatím období neúspěchů, je si velmi jistá a sebevědomá.
Vy jste teď ale také na vlně úspěchů.
Ano, jen na jiné. Ona je na začátku kariéry, já v závěru, to nejde srovnávat. Ale cítím se skvěle.