Článek
Jakub Janda ve speciálu WRC.
Soutěžní speciál pro rallye, na sedadle spolujezdce Jakub Janda.
Šéf lyžařského úseku skokanů Leoš Škoda (vlevo) dává Jakubu Jandovi před jízdou poslední pokyny.
Při zkušební jízdě jste s Manfredem Stohlem přišli o zadní nárazník, přední byl pěkně pomuchlaný. Co se vám na trati stalo?
Nestalo se nic. Ale Manfred měl asi pocit, že to se mnou nic nedělá a chtěl mi předvést, co auto umí. Byl ale trochu rychlejší a trefili jsme sněhovou bariéru. Když jsme se k ní blížili, tak jsem si říkal, že to asi není sichr, ale on je na to asi zvyklý. To, že jsme obouchali auto, jsem ale ani neslyšel. I to, že jsme utrhli nárazník jsem zjistil až při zpáteční cestě a viděl ho ležet na silnici.
Neměl jste před usednutím do speciálu, který k testu zapůjčil Štěpán Vojtěch, strach?
Strach jsem měl, když jsem přijížděl na místo testu. Štěpán mi líčil pocity ze závodního auta, a skoro jsem si říkal, že do toho nejdu. Přímo na sedadle to bylo v pohodě. Manfredovi jsem stoprocentně věřil, auto je navíc zpevněné rámem, ale na rovinu řeknu, že bych rallye jezdit nechtěl.
O tom, jestli se testu zúčastníte, jste se tedy do poslední chvíle rozhodovali...
Řešili jsme to s Leošem Škodou (šéf skokanského úseku svazu lyžařů - pozn. red.), nechtěli jsme, aby se narušila příprava na světový šampionát. Rallyeový tým nás ale ujistil, že s autem nebudou dělat žádné skopičiny, tak jsme do toho šli.
Kolik maximálně jeli?
Já jsem na tachometru viděl 162 km/h, Manfred říkal, že v jednu chvíli jel i 165.
Udílel vám rakouský pilot nějaké rady?
Ani ne, soustředil se stoprocentně na řízení. Jen když jsme vjeli do sněhu, tak říkal, že to trochu přehnal a že už nestačil stočit auto zpátky.
Lze srovnat zážitek z rallyeového speciálu s prožitkem na můstku?
To ne, ty pocity jsou zcela rozdílné. Jednoduše řečeno je to jako kdybyste chtěli srovnávat jízdu na lyžích s jízdou v autě. Obojí je silně adrenalinová záležitost, ale srovnat se to nedá.
