Článek
Jste mládežnickým mistrem světa, máte štafetový bronz z olympiády, ale třetí místo v etapě Tour de Ski, navíc i před Lukášem Bauerem, to je asi velká pecka…
Bylo to super, dobré, příjemné. Asi to nejlepší, co jsem zažil.
Nejednou jste v etapě byl stejně jako Lukáš Bauer k vidění na první pozici, nepomyslel jste na to, že udoláte i vítězného Heikkinena či druhého Colognu?
Abych řekl pravdu, tak ne. Vzali za to a už to nešlo.
Co kolize v závěru první půle závodu?
Na výsledek neměla vliv. V očích veřejnosti ale asi vypadám, jako že neumím stát na lyžích. Mrzí mě to, ale pády patří k hromaďákům. Bohužel jsem se tam přimotal. Naštěstí to bylo na rovině, ve sjezdu bych ztratil víc.
Norové i Švédové v minulosti předvedli i dokonalou týmovou souhru. Dá se mluvit o české spolupráci, zvlášť když můžete čerpat rady od mistra pelotonu Romana Kreuzigra, bratra vaší přítelkyně?
Lyžování není cyklistika. Víceméně se žádná spolupráce nekonala. Mohli jsme jet pozičně lépe v závěru, ale ani to se nepodařilo.
Říkáte, že závodíte spíše proti světu, ale to, že jste porazil Bauera, v sezóně už opakovaně, vám asi dělá radost.
Každý úspěch potěší.
Jaká byla jeho reakce?
Hned gratuloval, ale já byl hotovej, takže jsem moc nevnímal.
Před etapou jste byl celkově před ním na 20. příčce, porazil jste ho v cíli, přesto vás o pár bonusových sekund předstihl.
Je to paradox daný pravidly.
Tour jste skvěle rozjel, před ní jste mluvil o snaze být do patnáctky, na co se cítíte teď?
Zůstávám realistou. Výsledky jsou zatím výborné, ale jsou tu ještě velmi těžké etapy.
Aspoň 11. příčku, kterou jste překvapil už před třemi lety, byste snad chtěl vylepšit, ne?
Bylo by to super.
Jak se vůbec cítíte po půlce etapového zápřahu?
Únava se nakumulovala, ale snad to odezní. Ve volnu mě čeká masáž, regenerace. A vyjedeme lehce na lyže.
Byli po úspěchu na dosah nějací vaši blízcí, nebo vám blahopřáli jen na dálku?
Zatím na dálku, ale možná za mnou do Itálie dorazí přítelkyně.
