Článek
Jak bylo lyžaři po těle druhý den po výšlapu na sjezdovku Alpe Cermis?
Dopoledne to bylo dobré, ale pak jsem si říkal, že to na mě sedlo. Nohy bolí, když jdu do schodů, je tam i celková únava, přijel jsem ve dvě v noci. Teď si dopřeju týden bez lyží a nachystám se na Nové Město na Moravě. Snad sezónu dojedu v lepším duchu, než začala.
Na první body jste čekal dlouho. Přišel jste na to, proč?
Nepřišel. Dumám já, trenér i výživový poradce, ale je to záhada. Na podzim jsem měl testy jako v letech, kdy pak přišly výborné výsledky, ale teď to bylo trápení. Na Tour už jsem měl dva tři závody dobré, patnáctku ve Val di Fiemme (9. místo) výbornou, což je zlepšení, ale splněný předsezónní cíl by to byl, kdybych jel o desítku.
Nezáviděl jste početnějším zahraničním týmům, když jste z české šestky zbyl sám?
Bylo by to příjemnější ve víc lidech, ale tým zůstal kompletní s lékařem, masérem i regenerací, až jsme si z toho dělali srandu, jaké tam mám zázemí
Čeští mladíci se zatím ve Světovém poháru neprosazují. Nemáte obavy o budoucnost?
Doufám, že kluci se postupem let nastartují. Máme velkou konkurenci v biatlonu, podhoubí směřuje k němu. Ale věřím, že další silná generace se objeví a je to jen taková sinusoida.
Podobné starosti nemají Norové. Vnímáte hlasy, že jejich dominance sportu až škodí?
Do jisté míry ano, když si lidi řeknou, že se nemusejí ani koukat, protože vyhrají Norové. Asi to řeší všechny státy, že je třeba víc pracovat a učit se od nich.
Co se od nich dá naučit?
Tam je to národní sport, pamatuju si, jak jsme v Norsku kdysi s Lukášem Bauerem byli v červnu na závodech nejdřív na kolečkových lyžích, pak na horách na zbytcích sněhu a nestačili jsme se divit, kolik tam trénovalo dětí. Základna dětí i trenérů je obrovská, druhá věc je, jak dokáží načasovat formu na vrchol. Na Tour se to v elitní patnáctce norskými vlaječkami jen hemžilo.
