Článek
„Lyže bych rád vyzkoušel, uvidíme, jak to půjde. A na kole snad v kopcích budu stačit, tahat určitě ne," obává se útoků nezničitelného tchána Romana Kreuzigera staršího. Obytným vozem vyráží i s manželkou Helenou a dcerkou Šarlotkou. „Mám ještě staré dresy bikového týmu a svoji silničku Authora. Ale táta Roman má komplet výbavu Saxo bank včetně kola," usmívá se Jakš.
Společné soustředění s reprezentačním týmem ho čeká až na přelomu července a srpna v Liberci. Teď musí dohánět objemové manko. Po prvním sněhu na Dachsteinu na kolech v Livignu onemocněl. „Bolelo mě trochu v krku a odjel jsem domů. Jenže doktorka spráskla ruce, léky nezabíraly a byla z toho třítýdenní pauza v tréninku," vrtí smutně hlavou.
Věčné potíže už řeší speciální imunologickou léčbou. „Dělali jsme rozbory krve, něco se objevilo, ale nedá se říct nic konkrétního. Bude to běh na dlouhou trať, ale pracujeme na tom," říká.
Proto se lehce rozjel doma a za týmem do Německa vyrazil o pět dní později až na druhou část přípravného kempu. „Chodil jsem všechny tréninky společně, ale v menších intenzitách. Třeba hodinu a půl na lyžích a pak půl hodiny posilovna," popisuje. Kdežto zbytek družstva už honil na sněhu rychlé tréninky, kupříkladu 15 kilometrů na anaerobním prahu nebo šestkrát tři minuty naplno opakovaně.
„To bylo těžší než v zimě," oddychuje Jakš.
Moc si pochvaluje prokládání letní přípravy sněhovými bloky. V Oberhofu obvykle vycházel jeden trénink denně ve sněhovém tunelu, druhý venku. „Neztratíte pocit z lyžování a zároveň se i při náročnějších trénincích šetří pohybový aparát. Přece jen těžký běh dá tělu víc zabrat než stejná tepová úroveň na lyžích." Zároveň už stihl ve stabilních podmínkách perfektně otestovat tři nové skejtové páry rossignolek pro olympijskou sezónu.
Jeho dýchací ústrojí nezaskočily ani velké změny teplot. V mrazivém tunelu jezdil třeba Lukáš Bauer s ochranným náustkem. „Chráníme se, dáváme si pozor na průdušky, spálí se tady rychle. Bývá tam mínus čtyři, sníh ale specifický, zrno firnové kolem nuly. Mažou se tuhý vosky i klistry. Byl tam s námi i doktor Koldovský s fyzioterapeutem a masérem. Snažíme se, aby nás měli pod kontrolou, trvale dobře osahaný."
Ve stejné době se v německém středisku chystali i místní borci Tscharnke, Filbrich a Teichmann, japonští sdruženáři a později i čeští biatlonisté. „Tunel patřil Čechům," pokyvuje hlavou. Vysněný možný podobný areál v Novém Městě na Moravě by se mu jistě líbil.
